Stip extra: První den ve škole! Jak to bylo dál?
Já o tom můžu vyprávět své. Sice jsem možná nebyl přímo odsouzeným, ale svůj první dojem jsem si u spolužáků představoval přeci jen trošku jinak. Když totiž skončil první den, byl ze mě u spolužáků pražský fotbalista, neboli frajírek, modýlek, děvkař a kdo ví co všechno. Stačilo mi k tomu pouhé představení ve třídě a pár slídivých otázek jedné ze spolužaček.
Dokonce mi nepomohlo ani zastání samotného profesora, který pražské zavrhování odsunul na druhou kolej, díky odvěké rivalitě s Hradcem. O té jsem si vyposlechl své a nutno říct, že ani Mechov (Hradec Králové), ani Čistička odpadních hradeckých vod (Pardubice) si v tomto sporadickém boji nevedou špatně.
Další školní dny už nebyly tak poznávací, tedy alespoň semnou se nikdo neseznamoval. Mě už všichni znali, u nikoho se nevytvořil tak rychle jasný a ucelený názor, že nebylo potřeba ho oslovovat.
Ovšem studentský život a především ten, který se odehrává na kolejích, je jedna velká párty. A tak dny utíkaly, studentské večírky na kolejích sbližovaly, večerní hospůdky navazovaly kontakty a po několika týdnech a desítkách litrů piva, nebylo potřeba spolužáky poznávat. Kde jinde stmelit kruh literárního oboru, který studuji, než na místech kde se vytvářeli zárodky českého státu.
I když jsem nikoho ze svých spolužáků nenaučil házet mokrou houbou po učitelích, strefovat se křídou, ani vykřikovat rádoby vtipné připomínky na učitele, ve třídě není nuda a když už nevíme, čemu se smát, pořád je tu ten pražskej fotbalista. Ideální terč.
