Valiho život ze všech stran

S tím, že život v Praze je jen hra, přišli již Peneři strýčka Homeboye, ale teprve Martin si to vyzkoušel na vlastní kůži.

Nejzajímavější věcí na světě jsou pro mě lidské příběhy. Nic mě totiž nedokáže vždy tak fascinovat a nekonečně překvapovat. A ano, bývají sentimentální, stejně jako je takový tento příběh, ale nevím, co je na sentimentu špatného.

Ve svém životě jsem dostal už spousty knih, každá mě svým způsobem zaujala, tady je pro změnu úryvek z knihy Roberta Fulguhuma "Opravdová láska"

Za devatero horami a devatero řekami byla jednou jedna...

Kolik ovládáš jazyků, tolikrát jsi člověkem. Jak otřepané přísloví, přesto stále natolik pravdivé a o to víc v dnešní době. Já se ve svém životě učil a stále učím třem jazykům, kromě milované španělštiny, také německy a anglicky. A právě ta zmiňovaná španělština mě před několika lety dovedla do rodiny Salazarů s jejichž nejmladším potomkem jsem si díky své základní škole dopisoval. Při jedné z mých návštěv jsem byl pozván na typickou katalánskou oslavu, sešlo se tam tehdy dva tucty rodinných příslušníků a vyprávěli mi příběh svého předka, který žil před několika desítkami let.

Do této "nové" rubriky budu přidávat příběhy o kterých se vypraví, pověstí o kterých se příliš neví a pohádky, které má hlava vymyslí nebo někde zaslechne.

První příběh je o hraběnce Černínové, které se stala osudným její nespoutaná povaha...