Valiho život ze všech stran

 Tak přesně tahle oslovení nesnáším. Proč to vlastně píšu? Snad abych předešel nedorozuměním, ke kterým v mém životě dochází téměř denně.

Jedno malé zamyšlení, když nám skončily ty Vánoce.

Nepřístupné mládeži, které nosí dárky Ježíšek!!

Dlouhé roky strádání v druhé lize byli pro mě, jako všechny žižkovské fandy, utrpením. Letošní události však dlouho nasvědčovaly tomu, že se tam brzy budeme muset pakovat znovu. Dokud nepřišel Zdeněk.

Začátkem akademického roku se naše skromná pardubická Univerzita snaží hýčkat své studenty jak jen to jde, nebo když to vezmu z druhé strany, spíš chytře využívá marketingových tahů novinových společností.

Bagiho češtinářka v maturitní třídě si na nás tentokrát připravila zapeklitý úkol. Měli jsme napsat umělecké vypravování na téma: "Vyžeňte předsudky oknem, vrátí se dveřmi." Dlouho jsem nad tím přemýšlel a nakonec to pojal po svém. Výsledkem je další jednička, inspirace pro Bagiho a úspěšný začátek jeho cesty za maturitou.

Jak nejspíš drtivá většina z vás ví, v nejbližších týdnech se budu stěhovat do svého nového bytu na pražské Ořechovce. Dlouho jsem si zvykal, když jsem se přistěhoval do svého „zatím“ současného bytu v Kobylisech a teď mě čeká nejspíš to samé..

Takové malé zamyšlení nad Sparťanským fenoménem 90.let, který se v posledních letech mění ve směšný odlitek tehdejší slávy. PS: Kdo nesleduje fotbal a dění kolem něj, nejspíše tento článek nemusí ani otevírat.

Letos maturuje jeden můj kamarád, který chodí na stejnou střední školu, jako jsem chodil já a s kterým zároveň hraji fotbal. Když jsme včera měli sraz v metru a jeli spolu na trénink, vybalil na mě, že musí do zítra odevzdat slohovku. Téma mě docela pobavilo, takže jsem se do toho s chutí pustil. Měli jsme na to patnáct minut v tom natřískaném metru, ale nakonec to docela šlo. Nechal jsem ho, ať vymyslí základní námět, aby bylo jasné, že je to z jeho hlavy. Pak jsem spustil svoji fantazii a s troškou nadsázky jsem si dělal legraci z jeho přehnané péče o vlastní krásu.

Nakonec tato práce byla oceněna jedničkou, takže snad odmaturujeme:-)

Studium na pardubické Univerzitě je pro mě asi zatím jedním z nejlepších okamžiků v mém životě a to nejen díky tomu, že se denně učím věci, které mě baví, ale především díky skvělým lidem, kteří se mnou na školu chodí. Jedním z nich je také Iveta.

To jsem se jedno středeční odpoledne asi příliš málo nudil, přišel jsem z práce a měl hodinku do tréninku. Nenapadlo mě nic lepšího než si na internetu najít nejbližší kadeřnictví a v domácím ležérním rozpoložení tam dokráčet.