Valiho život ze všech stran

Kde jsou ty časy, kdy sparťanští fotbalisté vyhrávali s naprostou jistotou jeden zápas za druhým, kdy získávali všechny tuzemské trofeje bez mrknutí oka a pravidelně dělali díru do pohárové Evropy? Sparta už dávno není tou suverénní mašinou, o které se ne nadarmo prohlašovalo, že je železná.

 „Už v Průhonicích mančafty prohrávají 2:0,“ říkalo se v devadesátých letech, kdy na Spartě jen zázrakem hostující týmy získávali nějaký ten bodík. Letenský stadion byl nedobytnou tvrzí a vyhrát tam se rovnalo zázraku. Nejlepší domácí hráči snili o tom, že si jednou zahrají v rudém dresu a budou  bojovat za nejmocnější český tým v evropských pohárech. V předsezónních prognózách si nikdo nedovolil pochybovat o tom, kdo bude na konci ročníku kralovat domácí lize a na Strahově bojovat o český pohár.

Jenže časy se mění a s nimi také staré zvyky. Na Spartu soupeři nejezdí betonovat bezbrankový výsledek, ale drze se perou o každou šanci. Už dávno není předem dáno, že Sparta doma musí zvítězit. Soupeři hrají nebojácně, využívají jejich slabin a často si užívají pískot sparťanských fanoušků na domácí hráče.

Přesto všechno, co jsem psal v předchozích řádcích se zdálo, že se svět zas o tolik nepootočil. Soudím tak podle toho, co jsem si vyslechl cestou na nedávné slavné derby pražských S. To se odehrálo ve sparťanské aréně a i když favoritem byla Slavie, přesto se fanoušci ještě evidentně zcela nesžili s představou slávistické dominance.

„Doufám, že tam nedostaneme klepec,“ pronese mladík se slávistickou šálou sedící naproti mně v tramvaji. „Taky z toho nemám dobrý pocit, ten jejich stadion je takovej prokletej, snad si neodvezeme rychtu,“ dodá jeho kamarád sedící vedle něj, který je navlečen do sešívaného dresu. Jak jsem z jejich debaty vypozoroval, stále se zcela nevytratil ten sparťanský neporazitelný mýtus, ale jak ukázalo následující derby, pouze v hlavách fanoušků, kteří pamatují slavné sparťanské časy. Slavie totiž na Spartě jednoznačně dominovala, Spartu přehrávala ve všech směrech a deklasovala ji na jejím hřišti ostudně 4:1.

Troufám si říct, že i z těch nejpesimističtějších slavistických hlav se strach ze Sparty vytratil...