Pod televizním vysílačem je opět rušno
Do konce fotbalové sezóny 2001/2002 zbývá jen několik málo minut. Viktorka drží na Slavii nerozhodný stav, který ji stačí k dosažení mistrovského titulu. Čtyři minuty před koncem ovšem stoper Hunal míjí centrovaný míč a útočník pražské Slavie Pavel Kuka zblízka rozhoduje zápas. Odsoudil tak žižkovské ke konečné třetí příčce. V poslední možné chvíli ji tak předskočil nejen mistrovský Liberec, ale také Sparta, která si díky tomu zajistila předkolo do prestižní milionářské soutěže Ligy Mistrů.
Jak to tehdy všechno bylo, se již dnes nikdo pořádně nedozví. Horníkovi kapříci o dva roky později na vše hodily temný stín a právě v té době z Viktorky odešel její nejúspěšnější trenér Zdeněk Ščasný.
Teď se však přesuňme o několik let dál. Je 23.listopad roku 2008, Viktorka má za sebou tříleté trápení v nižší soutěži, nováčkovský rok v první lize a také trápení v druhé prvoligové kapitol
e. Po neúspěšném angažmá končí trenér Griga, jeho nástupce Josef Csaplár vydrží u kormidla pouhých několik kol a dostává společně s Pavlem Kukou(ten se během několika let proměnil z žižkovského kata na jeho sportovního manažera)padáka.
A tak jsme se dočkali. Po všech těchto smutných i méně smutných časech žižkovské Viktorky se pod televizní vysílač vrátil Zdeněk Ščasný.
Hned v prvním zápase, ve kterém usedl na svou tradiční viktoriánskou střídačku, jsme s Kunťosem zasedli do první řady hlavní tribuny, jen pár metrů od něj. Na vlastní oči jsme tak mohli sledovat, jak se vrátila jeho tradiční gesta: rozhazování rukama, uklidňování fanoušků(to jsem okusil i já, když jsem si něco vyříkával s pomezním rozhodčím), strhávání, kousání a házení čepice.
Není nic lepšího, než když víte, že váš milovaný klub vede člověk, který tu není jen pro peníze, ale proto, protože má stejnou víru jako vy, ryze žižkovskou!
