Valiho život ze všech stran

Tak přesně tahle oslovení nesnáším. Proč to vlastně píšu? Snad abych předešel nedorozuměním, ke kterým v mém životě dochází téměř denně.

Draku – Z tohohle oslovení mi běhá mráz po zádech. Předpokládám, že si nikdo z vás nepředstavuje létajícího ptáka chrlícího oheň. Slovo „drak“ totiž, jak jsem stačil během několika let své dospělosti pochytit, znamená v dospěláckém slovníku něco jako „si fakt hustej“ nebo „průser je tvoje druhý jméno“.

Zkrátka a dobře „drakem“ vás označí člověk, který by rád sám takovým drakem byl. Bere vás jako kamaráda, na kterého se obrátí, když má trable. Vlastně skoro pokaždé, když vás někdo osloví jako „draka“, dá se očekávat, že něco potřebuje. A vy to přece zvládnete, protože „jste fakt hustý“. Drakem už jsem párkrát v životě byl, ale nikdy ne vlastní vůlí.

Bejk – To je taková obnož slova „drak“, jen v menším měřítku. Bejkem vás nazve člověk, který má za lubem něco provést a je přesvědčený, že vy jste pro to ideální parťák. Už když slyším slovo „bejk“, je mi jasný, že můj kamarád má spadeno na nějakou akci.

Ve svém důsledku to vlastně není tak úplně špatné oslovení, protože ve vás má někdo důvěru, že nezkazíte žádnou legraci a pro plánovanou akci jste ideálním parťákem. Jen si dejte pozor, ať z bejka nepovýšíte na draka. To pak místo pořádný akce, budete z nějaké „akce“ kamaráda vytahovat.

Zabiják – Tahle část se nebude líbit něžnému pohlaví. Kdysi dávno jsme si mezi kamarády říkávali právě slovem „zabiják“. Většinou to zaznělo v první větě ráno po mejdanu. „Tak co ty zabijáku, jak si dopadl?“ s očekávanou odpovědí, že neskončil sám a ne ve vlastní posteli. Zabijákem tak byl asi na nějakou noc v životě každý z nás.

Brácho – Když mě takhle jednou oslovil můj výborný kamarád, měl jsem radost. Byl jsem tak nějak zvláštně polichocen, protože jsem si vždycky bráchu přál (mám čtyři sestry). Být tak považován za bráchu jednoho ze svých nejlepších kamarádů bylo fajn.

Jenže jen do chvíle, než sem pochopil, co to slovo v jeho slovníku znamená, Ještě ten samý den jsme potkali „bráchů“ dobrých deset. Brácha byl prodavač v obchodě, číšník i neznámý turista, který chtěl poradit s cestou. Rázem jsem se ocitl ve společnosti lidí, které jsme ani jeden z nás neznali. Vím, že to nemyslí špatně. Vlastně je to i sympatické oslovení a lidi ho ocení úsměvem a důvěrou. Ale já asi budu brácha jen pro své čtyři ségry.

A teď co, je lepší být brácha, drak, bejk nebo zabiják?