Tak takhle jsem si to rozhodně nepředstavoval..
"Nazdárek brouku, čekáme tě v Kobyle," vyhrkla na mě Denisa v telefonu a já si hned začal představovat další krásný večer v její společnosti. V těchto situacích jsem již sběhlý a tak jsem přesně věděl, jak mám postupovat a rychle běžel do koupelny.
"Ty tedy dneska vypadáš, Božane," řekl jsem si v duchu při pohledu do zrcadla. A tak o chvilku později už byla v jedné ruce nažhavená žehlička a v druhé holící strojek. Při pohledu na malý počet končetin volám svoji sestru, že potřebuji pomoct. Složitá operace trvala téměř dvě hodiny a já vycházím z převoněné koupelny.
„Jsem ráda, že tě mám Božane, vždycky jsem si přála sestru", zakřičí za mnou přidušená Dáša a já se letím do pokoje hodit do gala.
"Kdo se to tady voněl?!" Zavolá zděšeně mamka po chvíli. Zřejmě právě objevila místo činu. „No, na mě nekoukej!“ Odpoví pobaveně Dáša a vzápětí dodá: „To byla ta naše druhá barbína.“
Jsem připravený, může se vyrazit. „Ale ne!“ zděsím se při pohledu do zrcadla ve výtahu, ještě si musím vyčistit zuby. Kdo ví, možná se budeme líbat! „A sakra, taky si musím nalakovat vlasy,“ zjišťuji další nedostatky na svém dokonalém těle a opět vletím do koupelny.
Okolo mě mezitím prochází pobaveně taťka. „Jo, tak na rande se synáčkovi zachtělo,“ a začne se smát. Podívám se na něj a sebevědomě odvětím: „Tak jsme chlapi, táto!“
Po pár minutách mám konečně hotovo a hurá do Kobyly za Dendou, která tam na mě jistě netrpělivě čeká.
Konečně odcházím z domova a rychle pádím na zastávku. Po pár minutách již stojím před hospodou a s nadšením vcházím dovnitř. Chvíli se tak rozhlížím a hledám blonďaté vlasy mezi hosty. „Á, tamhle je, už ji vidím,“ zjišťuji s nadšením, které ze mě ovšem rychle padá. Vedle Denisy totiž sedí nějaký frajer. „To bude určitě nějaký kamarád,“ uklidňuji se a pomalu kráčím k nim. „Ahoj fešáku,“ přivítá mě Denda s jejím dokonalým úsměvem. „Tohle je Petr, můj nový přítel.“ Oznamuje mi vážně a já celý zkoprním. Vůbec jsem nevěděl co říct, hlavou mi probíhaly tisíce myšlenek. Nakonec jsem se zmohl jen na trapnou výmluvu, že musím zase letět, že jsem se tu jen zastavil. Však taky Denise to nevadilo, měla tam jiného frajera. V okamžiku jsem byl z toho pajzlu pryč. Čekám na autobus domů a jen si tak pro sebe mumlám: „Tak takhle jsem si to tedy rozhodně nepředstavoval.“
