Proč je tak málo aut?
Dvaadvacátého září se slaví celosvětový „Den bez aut“. Jinak tomu nebylo ani letos, kdy skutečně velká část populace nechala své čtyřkolé miláčky doma. Jsou ovšem tací, kterým svět aut přijde stále ještě malý. To jsem takhle seděl nedaleko redakce na obědě a zaslechl rozhovor dvou podnikatelů sedících v mé těsné blízkosti:
„To je šílený, dneska jsem jela od Průhonic a byla tam šestikilometrová kolona,“ pronese podnikatelka v letech, přesto noblesně upravená v zářivém obleku.
„A včera byla ještě delší, měřila snad patnáct kilometrů. To mi řekni, kam ten svět spěje?!“ Dodala zoufale a zakousla se do jídla, co jí stydlo na talíři.
„Kam mi ty auta za chvíli budeme dávat, vždyť to je hrozný. Kdybych se do práce dostala nějak jinak, ale bez já být nemůžu,“ pokračuje dál ve svém proslovu při kterém ji nechybí zoufalý pohled.
„Problém musíme hledat někde jinde,“ pronese z ničeho nic tajemně její kolega sedící naproti. „Ono totiž, ne že by byl
o hodně aut, to vůbec. Ono je hrozně málo silnic!“ Uzavřel nekompromisně názorové procitnutí.
Chvíli jsem té noblesní dámě chtěl odpovědět, že jsou i jiné způsoby jak se dostat do centra města bez auta, ale když jsem pak uslyšel ještě rozumnějšího kravaťáka naproti, radši jsem mlčel. Tím nechci říct, že jsem nějaký aktivista proti průmyslové výrobě a silničnímu provozu, sám řídím a jak rád, ale jak někdo může přehlížet to, že města začínají být našimi jezdícími miláčky zahlcena, to mi prostě nejde do hlavy.
