Valiho život ze všech stran

“Vysvětlit život a smrt Kevina Tyrrella bude kurevsky těžká věc,” řekl po jeho smrti Boby Peters z liverpoolského gangu Folk Devils. Jenže Kevin nebyl jen tak někdo, a tak se to vysvětlit muselo: "Byl to Pelé diváckých válek a Maradona fotbalových ochozů. Jeho jméno bylo svého času známější, než jeho tvář. Málokdo z tehdejších LFC chuligánů měl to štěstí se s ním setkat, a když ano, většinou vůbec netušil, že je to Tyrrell". Peters znal Tyrrella odmalička. Celou tu drsnou story tak mohl sledovat od začátku, ještě dřív, než vystrašila celou Anglii.

Tyrrellův vzhled nebyl Peters vůbec schopen popsat: "Vždyť v letech jeho největší slávy mu bylo teprve 15!!! Byl úplně jinej, než kdokoliv z Folk Devils. Já v jeho věku vyrážel do akce z domova seriozně voháknutej, jenom jsem si nesl tašku pod paží, aby táta neviděl, co jsem zač. Scházeli jsme se na jedný půdě na Burton Street a tam se převlíkali do pomalovanejch koženejch bund a přiléhavejch černejch kalhot. Tam jsme se přezouvali do bot s okovanejma špičkama, do kapes cpali boxery a nože. Tam jsme si strkali mezi nohy dýmovnice. Načali jsme se nějakým alkoholem a šli na věc. Když jsme vypadli z toho baráku, kolikrát jsem si říkal, že kdyby mě viděl táta, tak by mě přerazil.

S Kevinem to bylo od začátku jinak. Oblíkal se do fotbalovýho vohozu už doma, bral si na zápěstí tlustý a široký náramky z kterých koukaly deseticentimetrový hřebíky. S nikým se o tom nebavil a nikdy to nesundal. O svým tátovi nebo mámě ho nikdy nikdo neslyšel promluvit. Jako kdyby nebyli. Jo byl dost tvrdej, a tím si to taky zavařil. Nám říkal, že se přetvařujem, že nás už zkazili, že jsme jako oni, fotříci, co si jenom hrajou. On prej chystal něco velkýho a to mu bylo lehce přes čtrnáct.”

Jak jste si všimli, Peters měl dar vystihnout určité detaily, které pomohli případ vysvětlit lépe než stohy vyšetřovacích spisů. Takto popsal začátek Tyrrellova sporu s všemocným gangem Folk Devils: "Tak dlouho si vyskakoval, až jsme ho prostě vyrazili. Dostal nakládačku a tím měla jeho kariéra teoreticky zkončit. Stál na liverpoolský půdě sám jako samotná prašivá ovce, která když si něco dovolí, bude snadno podříznuta. Většina známých firem z Folk Devils tenkrát nesměla na stadiony, poldové nás měli zaevidovaný jako nekalý živly. Měli jsme to, čemu se říká, docela dojemně, dištanc. Celý svinstvo dištancu tkví v tom, že fotbalista má dištanc vždycky jenom na určitou dobu, ale náš dištanc nebyl nijak časově omezenej. Mohli ho kdykoliv zrušit, ale taky to mohl bejt dištanc navěky. Doživotní zákaz vstupu jsme tomu říkali. Později se ten obrat dostal do jiný, děsivější souvislosti. Ale i s dištancem jsme pořád byli Liverpoolu platný! Čekávali jsme v ulicích před stadionem, nedaleko od bran, až zápas skončí. Celá akce se obyčejně vyvíjela takhle: Z brány se vyvalili naši a samozřejmě i ti druzí, co měli dostat do držky. Brzy se to začalo mydlit a pak jsme nastoupili my. Padesát nebo šedesát dobře vyzbrojenejch maníků. Nezapomeňte, že ti, co šli na stadion, většinou nemohli pronýst obušky, tyče a tak. Nedostali by se vůbec dovnitř. My jsme je ale měli. Takže v tý době Liverpool dobrej rok žádnou bitku neprohrál. Až později, ale to už začal úřadovat Tyrrell.

Případ Tyrell byl odstartován v dubnu 1988

Třetí dubnovou neděli večer propukla na křižovatce Burton Street a Curley Street bitka mezi přívrženci FC Liverpool a Evertonu. Evertonští byli tentorkát dobře připraveni. Na útok Folk Devils odpověděli železnými tyčemi. Zraněni byli čtyři mladíci, jeden na hlavě, a jeden ze čtyř policistů, kteří se pokusili srážce zabránit. Dva liverpoolští byli zadrženi. Peters tuhle bitku okomentoval: “Daniel Flatch to dostal tyčí zezadu do hlavy. Padnul na všechny čtyři, vyblil se a vzal roha. Do rána doma chcípnul na krvácení do mozku.”

Podle policejních zpráv se na pohřbu sešly desítky fandů Liverpoolu, přičemž ani policie ani příbuzní nedokázali zabránit, aby rakev nebyla zasypána liverpoolskými vlaječkami, ale také obušky, boxery a podobným svinstvem. Ožralí kolegové Daniela Flatche zazpívali nad hrobem bojové písně LFC a pak vyvolali v ulicích města několik rvaček.

O šest dní později, byl strážník Benjamin Ewars, jeden ze čtveřice, která se zúčastnila šarvátky, během večerní cesty ze služby, zavražděn. Vrah použil rybářského nože, kterým Ewarsovi zasadil několik bodných a řezných ran, z nichž dvě na hrudníku a jednu na hrdle označil soudní lékař za smrtelné.

Po pachateli se pátralo v okruhu fanouškovských klanů. Vůdci největších gangů se od činu veřejně distancovali. Bývalí nepřátelé se sešli, aby prohlásili, že jakmile zjistí pachatele ze svých řad, udělají si pořádek sami.

V příštích pěti týdnech došlo ke třem dalším útokům na policisty. Pořezané tváře, vyražené zuby, rozbité hlavy a krevní podlitiny. Žádný z nich nezemřel. Všichni napadení měli co dělat s bojem proti výtržnictví. Buď zasahovali přímo na stadionech nebo svědčili proti členům gangů.

“Když jsme zjistili, že za vším tím svinstvem je Kevin Tyrrell, jo ten patnáctiletej Kevin Tyrrell, sešli se šéfové gangů a Kevin dostal černou kartu. To znamená zmlátit, podat si ho, ničit ho tak dlouho dokud nedá pokoj. V té chvíli měl proti sobě pět nebo šest stovek našich lidí. Na potíže s policií jsme vážně neměli čas ani chuť. Celé dny ho nikde nikdo neviděl, tak se nás vypravilo šest rovnou za ním domů.” Peters se ještě několik let od oné události při těchto slovech hodně kysele ušklíbne.

“A teď dobře poslouchej. Vedl jsem tu trestnou výpravu, protože jsem ho dlouho znal a měl jsem s ním začít normálně jednat. Pět chlapíků, co šlo se mnou, bylo dobře vyzbrojených. Nože, obušky, řetězy, dobrej arzenál. S tím co měli v kapsách, nemohl mít šanci. A víte jak to skončilo? Vytáhl na nás bouchačku. Normální pětačtyřicítku. Vypadli jsme okamžitě.”

Dva z trestného komanda dostali hned druhý den ráno nakládačku od neznámých mládenců. Žádnému útočníkovi nebylo víc než šestnáct let. Tím začala v Liverpoolu nesmiřitelná válka gangů.

Koho to vlastně měli Folk Devils proti sobě? Co to bylo za podnik ten gang Kevina Tyrrella?

1) Třístupňový organizační systém s přímým propojením prvního a třetího stupně. Přesné rozdělení úkolů a prací, členění na akční a podpůrné skupiny, přičemž se jednotliví členové různých skupin často ani navzájem neznali. V duchu této konspirace měl o všech členech gangu přehled jen sám Tyrrell. 

2)Gang disponoval vlastními dopravními prostředky, většinou nízkoobsahovými motocykly, vlastní spojovou sítí na principu domácího telefonu s možností bezdrátového spojení aparátů. Běžně používali systém hesel. 

3) Gang vybudoval vlastní monitorovací síť. Organizaci pozorovatelů, kteří registrovali jednak jména a čísla policistů, zainteresovaných na boji proti násilí na stadionech, a jednak většinu nejagilnějších fotbalových výtržníků. Podle některých zdrojů k těmto jménům byly připojeny někdy také informace o jejich prohřešcích proti zákonu. Data byla ukládána do počítače.

4) Časem se Tyrrellovi hoši dostali tak daleko, že získávali spolehlivé informace o trasách policejních obchůzek, o jejich časových harmonogramech, a také o tom, jak jsou organizovány policejní zásahy kolem fotbalových stadionů. 

5) Gang byl vyzbrojen bodnými a řeznými zbraněmi, běžným vybavením pro boj zblízka, ale také několika palnými zbraněmi. Kromě toho se učili ovládat útok prostřednictvím chemikálií. Do akcí chodili chráněni speciálními bandážemi hrudníku a velkých kloubů, které měli pod oděvem. Dále něco na způsob cyklistických helem.

6) V zahradě nedaleko domu jednoho z předních šéfů gangu organizoval klan jakési výcvikové hodiny.

7) Průměrný věk členů gangu se pohyboval kolem patnácti let.

V té době se Tyrrell nechal slyšet, že už nejde ani tolik o policajty, ale spíš o to vypořádat se s tlupami magorů, co dělají bordel kolem stadionů, kteří ale vlastně nevědí co chtějí.

Při pokusu o smír mezi gangy pak Tyrrell řekl kápům z Folk Devils do očí: “Co vy vlastně děláte? Sedíte nad sklenicema a jenom nadáváte, jak vás ten svět sere. My aspoň něco děláme! Já vás házím do jednoho pytle s poldama”. Konec války gangů zastihl Folk Devils v totální depresi. Většina netušila o co jde. “Z nás starejch, by měl každej padesát důvodů nakopat poldům prdel nebo ji nakopat komukoliv jinýmu. Ale jaký důvody měli tyhle posraný smrkáčové? Jaký?”

Tyrrell se rozhodl pro bleskovou válku. Když jeho chlapci napadli partu Folk Devils po jejich předvánočním tahu v hospodě Zelená cesta, použili čtyř cvičených psů a bylo rozhodnuto.

Policie zatím nejde po Tyrrellově gangu. Soustřeďuje se na stopy, které vedou ke starým známým firmám. Sám Tyrrell takové stopy vyrábí. Falešným heslem klanu se stává úsloví DOŽIVOTNÍ ZÁKAZ VSTUPU, které nalézají lidé na místech akcí tyrrellovců nebo pod výhružnými dopisy policistům. Z Tyrrellova gangu ještě nikdo nemá dištanc.

Třicátým napadeným policistou je strážník Coney. Vycházel nad ránem z domu a na vlastní zahradě mu byl do ledvin dvakrát vpraven patnácticentimetrový nůž, jímž bylo při druhém bodnutí v ráně dvakrát pootočeno. Druhý mrtvý muž. Kevin Tyrrell má pro inkriminovanou dobu perfektní alibi. Jako ostatně pokaždé, když se děje něco významného. V čase akce je vždy viděn hodnověrnými svědky při nějaké bohulibé činnosti na druhé straně města. Tyrrell si zatím žije jako malý lord, chodí všude zásadně s dvoučlennou osobní ochranou, obléká se střízlivě, a když si občas vyrazí na stadion, nepere se, řádně chodí do školy a zdá se, že se mu nemůže absolutně nic přihodit.

Na okraji výpadovky z Liverpoolu směrem na Southport nalezne policejní hlídka stojící neosvětlené porsche. Svítá. Policisté vystoupí z vozu v domění, že jdou pokutovat ignoranta nebo překazit podezřelou milostnou zábavu. V autě však leží svázaný muž, okna jsou vytlučená, vnitřní zařízení zdemolované. Vyprostí nešťastníka z pout a ukáže se, že je to poslední nová akvizice FC
Liverpool, přezdívaná Kuřátko. Kuřátko je potlučené, krvácí z ran na týlu, obočí a úst a zdá se být v šoku. Tento případ se záhadně v tisku nikdy neobjeví. Policisté ho dopraví k ošetření a k sepsání protokolu. Až v této chvíli se zjistí, že peníze a cennosti v hodnotě dvaceti tisíc liber zůstaly v autě nedotčeny. Kuřátko si nepamatuje, co se dělo, jen prý vstoupilo na Curley Street do vlastního auta. Pak ucítilo rány a dál nic. Později se zjistí, že Kuřátko se týden před napadením vyjadřovalo v televizi k fotbalovým výtržníkům a slibovalo jim nezřízenou nenávist. V laku auta je vyryto: DOŽIVOTNÍ ZÁKAZ VSTUPU a Kevin Tyrrell v té době navštěvuje strýce v Londýně.

Žijeme v nejisté době a nikdo nemůže předem vědět, co všechno Tyrrella napadne. Jednou je unesena manželka jednoho z činovníků klubu a po několika dnech nalezena, aniž by bylo žádáno výkupné. Podruhé najde zdemolované auto trenér liverpoolského béčka, potřetí kdosi podpálí bistro naproti stadionu. Počtvrté Tyrrell na jedné z důvěrných porad svého gangu pronese památnou větu: “Cvičení skončilo kamarádi. Je na čase jít proti fotříkům z tribun.”

Folk Devils se rozhodnou zkusit ještě jednou Tyrrella zkrotit. Zkoušejí nejstarší ze všech lidských lstí. Do děje vstupuje žena. Jmenuje se Adriana Flatchová, třicetiletá vdova po Danielu Flatchovi, který zemřel na počátku tohoto příběhu. Po smrti Flatche prý Kevin Tyrrell sám vyhledal Adrianu, aby jí domů přinesl květiny. Fakt je, že ze zdvořilostní návštěvy se vyklubalo podivné přátelství. Podle Peterse se Adriana Flatchová stala Kevinovou zpovědnicí.

Přesvědčili jsme ji, že Kevin musí přibrzdit, jinak to odnesou všichni kolem. Jí se to rozleželo a udělala si ženskej plán, což byla patrně nejchybnější bitva celé války. Ten plán způsobil nebo urychlil hrůzu, která bezprostředně následovala.

Je únorový večer. Kevin Tyrrell přichází na kus řeči s kamarádkou Adrianou, osobní stráž si odskočí do hospody o dva bloky dál. Adriana je ženská Kevinova gusta, to nejdůležitější řekne rovnou hned a bez kliček. Oznámí mu, že Kevin jí vyžvanil příliš. Ona ví, že riskuje, dobře ví, že často mívá u sebe zbraň, ale spoléhá na jeho přátelství. Chvíle napětí. Kevinovi stékají slzy po obličeji. Uteče jako malý kluk, uteče i svým strážcům, svým rodičům a dva dny o něm nic nevědí ani lidé z jeho gangu.

Šokovana Adriana netuší, že Kevin právě ztratil přítelkyni. Kevinovi se celý podraz rozleží v hlavě a rozpoutává bestiální běsnění. Dva z vedení Folk Devils jsou sebráni na ulici a jsou jim ševcovským kladivem vytlučeny zuby. Ten scénář se opakuje později u čtyř dalších případů. Jiným obětem je neznámými maskovanými mladíky stahována kůže z prstů na rukou.

Jsou přepadávány dívky, neznámí lidé je stříhají do hola, svlékají do naha a pomalovávají terpentýnem a barvami. Nikde žádný mrtvý, všude jen desítky zraňovaných.

Kevin Tyrrell v té době pracuje na zahradě svých rodičů, studuje se skvělým prospěchem a občas dál navštěvuje Adrianu Flatchovou. Poněkud chladně se usmířili a kromě toho, Kevin chodí také za jejím pětiletým synem, který si ho oblíbil. Nosí mu hračky a slibuje, že ho jednou vezme na fotbal.

Tyrrell dokončuje plány jak přímo na stadionech terorizovat usedlé muže z hlavních tribun. Nakonec dokonce vypracuje plán, jak na stadionu střílet, aniž by to bylo riskantnější než mávat klubovou vlajkou. Akce Fotřík je hotova uprostřed jara 1989. Tyrrellova situace je docela jiná, dostává se na jinou frontu. Už proti sobě nemá liverpoolskou policii, ale vlády civilizovaného světa, jejich armády, policii, soudy, protiteroristická komanda, instituce, ideologie, masmedia, veřejné mínění, davy.

Tak to chtěl. Navazuje v této době styky s několika zahraničními gangy podobného ražení. Ze Španělska přicházejí poplašné zprávy o teroru, který páchají na lidech teenageři. A protože život je paradoxní, jeho krycí a falešné heslo DOŽIVOTNÍ ZÁKAZ VSTUPU se stane symbolem. Objevuje se na taškách a penálech liverpoolských školáků. Televize se o tom zmiňuje v jedenáctisekundovém šotu, což stačí, aby se v polovině Anglie objevily ze dne na den na klukovských keckách, taškách a čepicích tisíce nápisů DOŽIVOTNÍ ZÁKAZ VSTUPU.

Tyrrell má starosti. Toho rána mu tři spolupracovníci oznámí, že už nemají náladu, už nemají čas, už nemají vztek. “Padejte fotříci!” Odepíše je. Zajisté, patnáct není nikomu věčně, s tím zatím nepočítal. Jede do Sheffieldu na fotbal. Pořád chodí na zápasy, aby poznal co v lidech je. Hraje se semifinále anglického poháru Liverpool versus Nottingham. Stane se, co se stane a Kevin je mezi šestadevadesáti obětmi, možná nejhorší fotbalové tragédie (googluj - tragédie Hillsborough).

Dav lidí umačká dav jiných lidí, drtí je o ocelové konstrukce až kosti praskají. Pitomá smrt. Peters k tomu poznamená: “Ty jeho smrkáči ho nakonec sami udupali. To je symbolický, ne?”

Většina umačkaných z ochozu v Sheffieldu byly sotva odrostlé děti. Patnáctiletí. Byli menší a slabší, nedokázali vzdorovat tlaku starších chlapců a mužů. V zápase o život s nimi patnáctiletí prohráli.

Ken Park