Fenomén Jarda
Na jedné ze dvou hlavních stagí právě vrcholilo vystoupení bláznivé rockové skupiny Los de Abejo z Mexika. Po poslední písni se několika tisícihlavý dav pomalu začal rozsévat po letištních ranvejích. Většina těch zmítajících se lidí byla zpocených z nekonečných a stále navazujících koncertů, špinavých z důvodu nepřítomnosti teplé vody v mini sprchovacích buňkách, unavení z nedostatku spánku v promočených stanech a v neposlední řadě okopaní z magnetizující atmosféry pod pódii. Jedno měli však všichni společné, po vystoupení vytáhli zmuchlané papírky s časovým programem festivalu a po krátkém a bolestném přemýšlení s několika pro
milovou hladinou zvolili svůj další cíl.
Byl sice teprve první den festivalu, přesto se zdálo, že nápor kapel bude nezvládnutelný. To ale jen do chvíle, než jste se postavili k hlavní stagi, kde se místo nadupané mnohačlenné skupiny s elektrickými kytarami v ruce, posadil ke svému skromnému piánu menší muž s knírkem. "A nyní mám tu čest představit vám písničkáře, herce a baviče, Jaroslava Uhlíře." Aplaus, který doprovázel příchod tohoto fenoménu našich dětských let, byl ohlušující.
"Ahooooj, víte proč tu dneska jsme?....No přece proto, abychom si společně zavzpomínali na svá dětství, takže se do toho pustíme," prohlásil v úvodu svého vystoupení a mohlo se začít. Z rockových maniaků kopajících do všeho kolem se stali na malou chvíli nevinní diváci. Všude kolem se drželi za ramena pokérovaní chlapíci, z pod jejich nekonečných černých vlasů jste slyšeli hrubé hlasy přebrukovat slova těch
nejznámějších písní jako "Není nutno", "Holubí dům" a dalších.
Jako by se nad největším rockovým festivalem u nás v tu chvíli zastavil čas, přicházející bouřka obepnula areál, všude kolem dopadaly na zem blesky a temné mraky zahalily pódia noční kulisou. Přesto během vystoupení nespadla ani kapka. Neuvěřitelně poklidná atmosféra objímacích se a zpívajících lidí, doprovázená bouřkou, která byla snad všude, jen ne nad námi.
Když po hodině „sentimentálního“ zpěvu nastoupily na pódium Tři sestry, spustil se déšť, začal foukat silný vítr, drsní chlápci začali pod pódiem kopat do všeho a do každého, kdo jim přišel pod ruku a Jarda si jen sednul na kraj pódia a začal si přebrukovat známá slova písní „Kovárna“, „Zelená“ a dalších.
