Hudební terapie
Znáte takové ty stavy, kdy se Vám dostane nějaká písnička na jazyk a Vy si ji musíte "nedobrovolně" celý den v hlavě přebrukovat? Ani za Boha Vám ji nejde vymazat z hlavy a to ani přesto, že není zrovna dvakrát podle Vašeho gusta? Jo, tak to znám moc dobře. Stává se mi to docela často, naštěstí se dokážu ovládat a zmíněný song zůstává pouze v mé hlavě a tak okolí netrpí.
Je tu ovšem ještě další věc: písničky, které slyšíte tak často, že zcela nuceně umíte jejich slova a když je někde slyšíte, hned Vám znovu a znovu naskočí. Takový problém mám totiž také.
Všechno to začalo v osmé třídě základní školy. To jsme jeli na jeden z našich výměnných pobytů do Španělska. S sebou jsem si vzal nový discman, celé plato nový
ch tužkových baterií, adaptér a dvoje sluchátka. Má výbava stála opravdu za to, bohužel s hudebním výběrem to bylo o poznání slabší. Po nástupu do autobusu jsem totiž zjistil, že mám pouze dvě CD a to: Michal David I. a Michal David II. Kde se stala chyba nevím, ale jedno vím zcela jistě. Po čtrnácti dnech jsem Michala Davida nesnášel, jeho písně nenáviděl a texty písní znal nazpaměť.
Takže teď, když někde hraje Michal David, nejen, že děsím sebe svou pamětí, ale hlavně děsím svoje kamarády, kteří Michala Davida "na rozdíl" ode mě v lásce nemají.
