Valiho život ze všech stran

První dojem je věc, která provází každou vteřinou mého života. Občas stačí jen pár okamžiků a v očích některých lidí můžete klesnout až na samé dno. Stejné je to ale také naopak, kdy stačí jen opravdu málo a lidé si vás zaškatulkují jako sympaťáka, co nikdy neztrácí dobrou náladu.

V tomhle je každodenní život opravdu krásný, neustále poznáváte nové lidi, potkáváte se s těmi starými a tím vším si stále u nich tvoříte nějaký obraz.

V mém životě se toho událo již dost, aby si má rodina, moji kamarádi o mně udělali vlastní obraz a poznali jaký ve skutečnosti jsem. Znám ty otřepané, leč pravdivé fráze typu: „Ríša nezavře pusu“, „On ti to všechno ještě pětkrát zopakuje, to se nemusíš bát.“, „On se snad nezastaví.“, „Nechceš se občas mračit, rozčiluješ mě!“ apod. Ale tak stejně jsou pro mě nezapomenutelné názory mé rodiny z dob střední školy, kdy jsem byl vyvrhel všech vyvrhelů, který bude rád, když po střední škole najde nějakou slušně placenou práci. Tím vším a ještě více stádii jsem si prošel a věřím, že mnoho z vás to mělo podobné. Život už je takový, občas není fér, stejně jako lidé kolem vás, přesto každý den poznáváte nové a nové lidi, kvůli kterým stojí za to se snažit.

Když budu mluvit na rovinu, mám pocit, že můj obraz je v posledních měsících dost z kreslený. Má rodina si myslí, že jsem se neuvěřitelně změnil, protože jsem se dostal na několik vysokých škol a protože pracuji v novinách, jenže tak to není. Možná právě proto si vážím svých přátel, jako toho nejcennějšího, protože právě oni mě znají ne jako člověka co má takovou a makovou práci a jako člověka co studuje, ale jako kluka, který s nimi tráví svůj volný čas a je šťastnej, že je má kolem sebe.