Valiho život ze všech stran

„Hele, tamhleto je ten most, jak jsme přes něj dneska jeli tou tramvají?“ Vysouká ze sebe zvědavě Karel, když se posadíme na balkón po našem návratu z projížďky Prahou. „A kde je ten most, jak jsem přecházeli řeku cestou z práce?“ Dodá ještě, když vidí, že má Prahu při krásném počasí jako na dlani. Dalších několik minut se nedočkavě vyptává, kde je jaká budova a kudy jsme dneska všechno šli. Teprve po pár zoufalých pokusech uhodnout sám, kde co je, to s povzdechem vzdá: „Ach jo, já vůbec nevím, to se nedá.“

Praha je pěkné spletiště cest, kde nekonečná pavučina silnic protkává i ty nejzapadlejší kouty a jen těžko se v tom chaosu může člověk po pár dnech vyznat. To poznal i můj nový spoluhráč Karel, který je z Písku a od října bude studovat v Praze vysokou školu. Občas po pozdních tréninkách, kdy nestíhá autobus domu se mu stane útočištěm můj byt a tak společně trávíme občasná odpoledne při sledování filmů, brigádách u taťky, rozhovorech s mou novou spolubydlící a ztrácením se v našem městečku.

Tohle je samozřejmě trošku PR článek pro Karlovu propagaci, ale nic jiného mi nezbývá, když chce udělat dojem na své kamarády z rodného Písku, na svou rodinu, že se dokáže „sám o sebe“ postarat v cizím městě a přítelkyni, která ho denně roztomile kontroluje.