Jdi na obsah Jdi na menu
 


Stereotyp

20. 6. 2008

Každý z nás má z něčeho strach, ať to jsou pavouci, hadi, či snad fiktivní postavy. Všichni máme své noční můry, něco co nás děsí. Mezi věci z kterých jde některým lidem strach, ale ne takový strach, jako když máte husí kůži, že Vám leze pavouk po ruce. Já mám na mysli takový strach, který vlastně ani nevíte z čeho je. Spíše bych to nazval nejistotou v našem dlouhém životě, cestou, která vede stále rovně a mi nenacházíme jediné rozcestí. To je podle mě stereotyp.

Každý z nás hledá vzor podle kterého by žil ve svém životě, někoho kdo má život tak krásný, že by chtěl prožít stejný. Jenže právě život dospělých vypadá v našich očích stereotypně, každé ráno vstát, odejít do práce, tam se bavit s neustále stejnými lidmi, pracovat na stejných věcech a večer přijít domů, dívat se na televizi, být chvíli s rodinou a jít spát. Jenže takto to vypadá jen velice zjednodušeně.

Každý máme strach z toho abychom se nedostali do toho neustále se opakujícího kolotoče událostí. Jenže stereotyp je něco, čeho si nelze všimnout. Plyne sám od sebe všude kolem nás, věci se opakují, ať chceme nebo ne. I my prožíváme svůj vlastní stereotyp, jenže se koukáme jen kolem sebe a nevnímáme vlastní nedostatky. Dospělí možná mají nudný, stále se opakující život, jenže na tom všem je něco krásného.

Kdybychom měli mít strach z toho co nás teprve čeká, tak bychom nemohli nikam pokročit. Strach člověka brzdí v euforii něco dokázat, něco zažít. Člověk by se měl občas řídit srdcem a ne hlavou. Občas je lepší vrhnout se do něčeho bezmyšlenkovitě, protože tak nikdy nevíte co vás potká.

Stereotyp je něco co vidíme, když se na život díváme z velké výšky. Nevidíme detaily, ale pouze celky, které se neustále opakují. Jenže každý den se píše nový příběh, každým dnem vznikají nové zážitky. Ačkoli vstáváte ráno pokaždé stejně, vždy se těšíte na další den jinak, protože nikdy nikdo neví, co vás čeká.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář