Hadovka, Valiho nová adresa
A tak, jen co jsem navštívil na Štědrý den mou sestru Kitku a na Boží hod vánoční svou babičku, už jsem balil věci do krabic a převážel přes celou Prahu, do Dejvic. Nekonečné hodiny prohrabávání osobních i neosobních věcí jsem absolvoval ve svém novém bytě zcela sám a užíval nostalgického vzpomínání.
Možná je to skutečně nejlepší, dělat věci, které nemáte rádi, úplně sami. Na nikoho se nemračíte, a když narazíte na nějakou vzácnou vzpomínku, můžete si jí vychutnat se vším všudy. Pak se ale nedivte, že jsem nad tím strávil několik dnů. Každá stránka mého dětského rukopisu zabrala mým vzpomínkám několik minut a knížka zděděná po mých prarodičích mnoho hodin pročítání.
Ale čas utekl a dnes začíná třetí únorový týden. V novém bytě už mám za sebou probděnou noc, přiopilý návrat z města, totální vyčerpání po zápase a také učící se marathon na závěrečky ze španělštiny.
To všechno mi ty čtyři stěny, které mě tu obepínají, přiblížilo natolik, že se již unavený po tréninku těším do svého pokoje, kde vzniká můj nový svět. Svět, kde se cítím doma.
