Ideální příprava na zkoušku
Čtvrteční večer měl být prima, ale měl také brzo skončit, protože mě druhý den čekala první ústní zkouška. Nakonec se ale ani jedno z toho nevyplnilo. Večer byl totiž doslova skvělej a tak skončil až po druhé hodině ranní.
Všechno to začalo smskou naší týmové masérky, kdy mně a mému spoluhráči Nešpinu napsala, jestli s ní a druhou naší masérkou někam nezajdeme. Souhlasili jsme a dohodli se na čtvrteční večer. Na něj dorazily obě naše zločinské masérky a tak jsme se mohli vydat do ruchu velkoměsta. Ten ruch se sem moc nehodí, protože jsem nakonec zvolili místo, kde je naopak dokonalý klid. Hospůdka na nábřeží - na ní je nejlepší to, že si můžete pití vynést ven a sednou si k vodě. Není nic hezčího než si tam sednout, pít pivo a dívat se na Prahu jak se schovává do šera. Možná právě proto tu trávím veškeré své volné chvíle mimo redakce, kterou mám nedaleko.
Večer utíkal rychle, neplánovaně se pilo pivo za pivem(specialita: pivo Démon-čtrnáctistupňové)a o zábavu nebylo nouze. Když se blížilo k půlnoci a naše hospoda zavřela, rozhodli jsme se ve večeru pokračovat a to o podnik dál. Narazili jsme na útulnou hospodu u Národního divadla a zapluli na další pivo. Mé svědomí pracovalo, protože mě druhý den(vlastně už tento den)čekala zkouška, ale na druhou stranu a to mnohem silnější stranu, pracoval alkohol v mé krvi a tak jsem nechtěl ukončit tak zábavný večer. Náš výlet po Starém Městě skončil na Karlově mostě, kde Šárka vymyslela zajímavou hru, nevzpomínám si, jak se jmenovala, ale šlo o něco ve smyslu: jeden z nás má tři kroky a musí někomu šlápnout na nohu nebo dává právo šlapat na nohu někomu dalšímu. Bohužel jsme to s Nešpim asi pochopili špatně a právo dávali jen sobě navzájem. Po chvilce jsme se ocitli asi třicet metrů od holek a uvědomili si, že každý vlastně musíme na jinou stranu mostu, abychom se dostali domu. A tak jsem se s ním rozloučil(také se zároveň loučím dodatečně s holkama)a šel na druhou stranu než ostatní. Zároveň bych rád poděkoval Šárce, která svou hrou ukončila večer, který by asi nikdo jiný neukončil a byli bychom tam asi ještě teď.
Druhý den mě "překvapivě" bolela hlava, která mi ale alespoň připomínala ten skvělý večer zároveň jsem věděl, že na mě někdo myslí, protože ostatní aktéři večera slíbili, že si na mě zítra vzpomenou. Je mi jasné, že v době, kdy jsem se potil u profesorky Doubravové, ještě dávno většina z nich spala, ale i tak mi věřte, že se Vám vstává mnohem lépe, když za sebou máte úžasný večer v prima společnosti, než když ho strávíte v obležení učebnic.
Ještě bych rád podotknul, že zkouška dopadla velmi dobře, tedy za dvě a vůbec druhý den jsem byl tak nějak v rozverné a dobré náladě. Za to mistr Nešpi na tréninku nebyl schopný trefit míč, natož branku. Možná jsem v tom měl prsty trošku i já, když jsem mu posílal míče neustále na hlavičku.
