Valiho život ze všech stran

Byl jsem vybaven Michalovým "legendárním" Fordem Escort z devadesátého šestého a tak mi nic nebránilo v tom, abych si zařídil vše podle vlastních představ. Nejdříve jsem tedy vyrazil za svým marodem Maruškou, kterou už pomalu opouštěla rýma(přecházela na mě) a poté směle vyrazil svou "oblíbenou" hradeckou dálnicí přímo do východočeské metropole, do Hradce Králové, kterým mě jako vždy krásně provedla spolužačka Péťa. Díky tomu teď vím, kde v dětství jezdila se sestrou na bruslích, kde se vždycky vyblbla, když nevěděla, co dělat a že z nich se sestrou jednou budou sousedky.

Výlet tím ovšem nekončil, cílová stanice Albrechtice u Týniště nad Orlicí byl přece jen ještě o kus dál, a tak jsem po krátké procházce po "salonu republiky", vyrazil ještě dále na východ, projel si dlouho omílané městečko Třebechovice pod Orebem(vždycky o něm mluví pani v rozhlase na pardubickém Hlavním nádraží)a nakonec skutečně dojel až do Albrechtic.

Tam už mě uprostřed silnice vítala Iveta s úsměvem od ucha k uchu a ukazovala vrata, do kterých mám vjet. To se mi na druhý pokus povedlo a tak mohlo přijít přivítání. To mi hezky opepřil  její milý malý bratříček Petr, který na mě tak zapůsobil, že jsem mu navrhl, aby druhý den s námi vyrazil na výlet. "No, dávají sice formule, ale až od dvou, takže když to stihneme," dal nám vražedným termínem vstávání nůž na krk a já začal pochybovat o spránosti svého pozvání.

Když jsme pak přišli do typické místní knajpy v Týništi nad Orlicí, byl jsem přijat opravdu stylově: "Hádejte, co udělal Richard. Pozval zítra mého bratra na výlet!" oznámila všem Ivet ve dveřích, jako by to bylo prokletí. "Dyť není tak hroznej," odpoví vysmátá kamarádka Ellis a podívá se na Britney. "To k nám totiž jednou Britney přišla s piercingem a on jí od té doby přezdívá plechová hubo," řekne mi na vysvětlenou Ivet a já chci slyšet další historky, abych se mohl rychleji začlenit do místní party ve které vyrůstala.

Zakázaná Ivetice

Vždy, když oslovím "svou milovanou" Ivetku Ivetice, jsem důrazně upozorněn na to, že já ji tak říkat nemůžu. "A jiní tvoji kamarádi smí?" Zeptám se nechápavě. "Jo, tihle jo, protože ti vědí, co to znamená," odpoví mi razantně a já se začínám pídit o historii této přezdívky. Chvíli mi to sice trvá, ale nakonec vyjde tajemství na povrch. "No, prostě ta naše Ivetka je sice milá, krásná, působivá, ale když je s námi, tak je to prostě Ivetice, naše ztřeštěná Ivetice," vysvětluje mi trpělivě jedna z jejích kamarádek. "Takže já upřímně doufám, že dnes tu Ivetici nepoznáš. Radši bych, kdybychom zůstali u té Ivetky," prozrazuje mi Ivet plány na nadcházející noc a já se začínám těšit, co všechno dneska ještě nezažiju.

Po pár hodinách v hospůdce se vymotáváme o dům dál, kde nás čeká místní hudební zábava. Procházíme potravinami a míříme do prvního patra, kde už na plné pecky duní repráky. Vstup za lidovou cenu třicet korun a můžeme se začít bavit. Někteří usedají na bar, jiní ke stolu a další(jako já) se přemísťují rovnou na parket. Tam strávím střídavě velkou část večera. Další zábavu hledám v místním pivě, fotbálku a poznávání Ivetiných kamarádů.

Večer se již pomalu blížil ke konci a já se kolem půl třetí ráno rozhodl, že půjdu zalehnout. To se ovšem nelíbilo sympatické kamarádce Ivety, Zuzce, která mi vzala bundu a odmítla ji vrátit. "Ještě je brzo!" Tvrdila neoblomně zábavně opilá Žužu, jak jí přezdívají. "Takhle by to nešlo, jsi tu jednou za život, takže žádný takový," stála si na svém a po půl hodině přemlouvaní objednala šampaňské. Můžu vám říct, že kdyby objednala cokoliv jiného, tak jí vytrhnu tu bundu a už dávno spím, ale to šampaňské se tak náramně hodilo na symbolické ukončení té skvělé noci, že jsme ještě zavolali Ivet, Rosťu a Britney a mohlo se zakončovat, bylo jistě co…