Probíhají poslední chvilky, které trávím ve svém prvním redaktorském angažmá, v domácí redakci Mladé fronty. Ruch je tu jako vždy šílený, editoři lítají od jednoho redaktora ke druhému, připomínají mu, že je středa(touto jednou větou, která ještě každému z nás přijde několikrát na meil, tedy: "Pamatujte, dnes je středa!!!" je vyjádřeno vše. Pro neznalce místních praktik to znamená, že je každou středu brzká uzávěrka a tak se články musí o to rychleji dopsat.
Měl jsem to štěstí, že jsem téměř půl roku chodil do této redakce právě také ve středu a užil si to dostatečně. Dodnes si pamatuji, jak se všichni těšili, až mi jako nováčkovi někdo oznámí, že je dnes středa. Pro mě to byla samozřejmě naprosto normální informace, ale teprve následné vysvětlení mě dostalo do "repáckého" smýšlení.
Od té doby jsem každou středu na svém článku pracoval, šidil obědy(někdy jsem míval i dva:)a nadháněl čas, abych nejen udělal radost nervóznímu editorovi, ale také stihl trénink, kde na mě čekal ještě více nervózní trenér. Jak tyhle dva druhy lidí mám rád, to byste nevěřili:-)
Již na začátku jsem nenápadně uvedl, že dnešek je pro mě posledním dnem(alespoň do konce studia na vysoké škole), kdy sedím mezi redaktory domácího zpravodajství. Opustím své místo a poženu se o několik místnostní dál, kde na mě čeká nová rubrika zabývajcí se cestováním a vědními obory.
Dozvěděl jsem se to včera z úst šéfa naší redakce. Půlroční doba sbírání zkušeností na tomto místě je u konce a začíná pro mě nová kapitola. Rozhovory s "váženými" pány politiky budu muset na čas odložit a věnovat se něčím méně důležitým, ale věřím, že mnohem zábavnějším.
Před pár minutami, kdy jsem věrně sledoval monitor počítače, přišel k mému stolu starší pán silnější postavy s milým obličejem, šedinami ve vlasech a knírkem schovávajícím jeho skromný úsměv. Bylo mi jasné o koho jde. Člověk, který se o mě bude v následujících několika měsících starat.
Vstal jsem, představil se(on také, jenže jméno mi "překvapivě" naprosto vypadlo)a nabídl mu židli od vedlejšího stolu, aby se mohl posadit. Když jsem na dotaz, zda-li vím, kde sedí(myslel, kde má kancelář) zavrtěl odmítavě hlavou, vzal bez váhání papír, tužku a začal kreslit. A jak mi hned začal být sympatický. Budeme si rozumět, napadlo mě. To ale jen do chvíle než jsem spatřil jeho výtvor.(..právě zde prošel editor s připomínkou, že je středa. To jen, abyste mi věřili..)Po nějaké chvíli jsem se v jeho nakresleném plánku našeho patra zorientoval a domluvil se na úterním nástupu u něj v redakci.
Poté přišli na řadu dohady ohledně času příchodu do redakce(jedenáctá-ideální, žádné večerní služby-ještě lepší:). Prý jsou v této rubrice pracuje jen on a jedna dívka, výchazí jen jednou týdně a vůbec, nejsem příliš limitován prostorem, editorem a tak snad to bude dle mého gusta. Ať už to semnou dopadne jakkoliv, tato návštěva ve mně probudila další vlnu optimismu.
A tak se mi chvilky krátí a já se pomalu chystám na odchod z mé stáré, bývalé redakce. Poslední den byl naprosto výstižným pro mé půlroční působení zde. Byl jsem na tiskové konferenci Vlády ČR, mluvil s paní Parkanovou, panem premiérem, vůbec mě to nebavilo, napsal jsem článek(to už docela šlo, dokud nepřišel editor s jeho nápady:) a zapracoval na zadání bakalářské práce.
Tím se sečetly a následně podrthly mé dny v domácí redakci, alespoň prozatím.
