Malování
„Je potřeba zajet do starého bytu a něco tam udělat.“ Uvítá mě tátův hlas v telefonu. Hlavu mám jak pátrací balón, přitom jsem včera večer nikde nebyl. Při pohledu na hodiny mi to dojde. 6:34! Pro někoho možná už pracovní den, pro mě však naprostá půlnoc. „Ty jsi ještě spal?“ Zeptá se táta nevěřícně. „Sejdeme se kolem deváté v bytě, jo?“
Na výběr nemám. Na hodinku a půl tak ještě zalehnu, ale za okamžik už v pracovním oblečení sedám do tramvaje. „Takže mladej, musíš vymalovat nahoře šest místností. O dolním patře se ještě domluvíme!“ Začne nekompromisně s udílením rozkazů hlava rodiny. Teprve teď přicházím na argumenty, v čem je nevýhoda velkého bytu.
Od té doby párkrát do měsíce, když se náhodou „nudím“, trávím dny ve starém bytě. Na zdech nechám několik litrů bílé barvy a část si samozřejmě nezapomenu odnést na oblečení. Jen jsem zvědavý, co se bude dít, až si nájemníci budou přát barevné pokoje!
