Valiho život ze všech stran

Nikdy jsem ve svém životě neměl oblíbené a neoblíbené dny, nikdy jsem nerozlišoval pondělí od středy, úterý od čtvrtka, protože jsem stejně ten den měl školu a po ní trénink. Častokrát mi čas také vyplňovali kamarádi, blbnutí někde venku a přibývajícím věkem vysluněná zahrádka s oroseným pivem. Letos se ale celý tento můj systém zhroutil. Začal jsem dny rozlišovat a hned při ranním vstávání přemýšlel nad tím do čeho, že to jdu.

Vlastně to celé začalo tím, že na Univerzitě si děláte rozvrh individuálně a mně to vyšlo tak, že ve čtvrtek jsem měl fajn předměty a navíc se na hodinách scházel s oblíbenými spolužáky. Každé ráno jsem sice vstával v půl šesté, ale věřte mi, že když se máte na co těšit a hlavně na koho, tak je to hned o něčem jiném.

Jednou mi má kamarádka z Liberce, kterou čekaly v červnu státnice, řekla, že jí prý píšu vždy v pondělí a že nechápe proč. Sám jsem si neuvědomoval, že jsem se vždycky trefoval svou smskou či meilem do pondělí, ale měla pravdu. Nakonec to dopadlo tak, že jsem na to myslel a fakt se v pondělí dál pravidelně ozýval. Časem jsem zaměnil takticky pondělí za čtvrtek a najednou čtvrtky kradly veškeré skvělé věci ostatním dnům. Každý čtvrtek jsem vstal po páté, užil si skvělý den se spolužáky, ozval se učící se kamarádce a pádil na trénink. Možná stereotyp, ale bavil mě a co chce člověk víc, než mít zábavný život.

Časem Anet(kamarádka z Liberce)začala nazývat čtvrtky výstižně „mými čtvrtky“ a to se udrželo až do osudného čtvrtka 5.6.2008, kdy jí čekaly státnice a já jí ten čtvrtek s radostí přenechal. Byl to první čtvrtek po skončení školy a tak jsem vlastně neměl jedinou předem těšící se náplň „Anetina čtvrtka“, kromě jejích zkoušek. Osud se ale nakonec postaral také o mě a dva dny před tímto „prázdným“ čtvrtek se mi ozval šéfredaktor „zatím“ nejmenovaných novin, abychom se sešli na kafe. Souhlasil jsem a dohodli jsme se jak jinak než na čtvrtek.

Má první pracovní schůzka byla zajímavá a hlavně plodná, přesto jsem myslel na Anet, která si v posledních týdnech prošla učícím peklem a hlavně, byl to přece její čtvrtek. Já si jich do té doby už až až. A jak to dopadlo?

Teď je z ní magistra a spokojeně si pracuje v brněnské advokátní kanceláři.