Nejmladší opět váleli, ale pak začala létat letadla
Mladší část zličínské mladší přípravky B (převážně ročníky 2004, 2005) zajížděla po dvou týdnech opět do Jenče, kde změřila síly s domácím výběrem. I tentokrát, stejně jako před 14 dny, si kluci s chutí zastříleli. Přesto tři inkasované branky (zápas skončil naším vítězstvím 11:3) a další šance soupeře odkazují na jedno velké ALE.
A přitom všechno začalo tím nejpříjemnějším. Adam Rohovský
hned při prvním střídání vstřelil dvě branky a dal náskok dalším dvěma čtyřkám,
které do zápasu v našich barvách naskočily. První poločas jsme ovládali, a
až na jednu chybu v obraně, kterou soupeř chladnokrevně využil, jsme
drželi otěže zápasu. O tom svědčí i poločasové skóre 7:1 v náš prospěch.
Po přestávce však přišel kámen úrazu. Ranveje nedalekého ruzyňského letiště začaly přijímat stále větší počet letadel a s tím se naše ratolesti nedokázaly vypořádat. Místo probíhajícího soupeře si obránci otáčeli za okřídlenými stroji na nebi. Kubík Svoboda si přitom dopřával chuť svého ocucaného rukávu a sem tam si utrhl na ochutnávku kus jenečského trávníku.
Výsledek byly dvě branky v naší síti a další šance
domácích! Jednou zasáhl včasným
vyběhnutím brankář Nikita Rožkov, podruhé nám
pomohla zbrklost útočníků Jenče. Až pak po důrazném vysvětlení, že hrajeme
zápas, jsme se vrátili do hry. A dokonce se prosadili i po pohledných akcích. O
ty se starala především dvojice Adam Rohovský – Adam Derose.
V další čtyřce pak válel kapitán Pavlík Hornof, který se po individuálních průnicích dočkal hned pěti branek. A jak myslíte, že je oslavil? Jak jinak než roztaženýma rukama, které znázorňovaly letadlo.
Po zápase jsem se snažil klukům poblahopřát k vítězství a bylo zvláštní, jak pozorně mě všichni sledovali. Jenže pak jsem se otočil a došlo mi to: za mými zády právě prolétalo letadlo. Jak symbolické k dnešnímu zápasu.
