Valiho život ze všech stran

Jsou akce, na které ještě léta vzpomínáte se šibalským úsměvem, ovšem najdou si i takové, na které byste nejraději hned zapomněli. Já před Vánoci zažil jednu, na kterou bych sice měl nejspíše zapomenout, ale docela rád na ni s tím šibalským úsměvem vzpomínám.

To jsem takhle v tuhých podzimních mrazech navštívil poprvé (a nejspíš naposledy) nechvalně známý podnik na Jižáku (Jižním Městě), kde se věkový průměr pohyboval nebezpečně nízko a sukně plnoletých dívek „bezpečně“ vysoko. Sám bych se asi na podobné místo nikdy neodhodlal, už možná jen proto, že cesta k němu mi zabrala půldruhé hodiny a to nemluvím o té zpáteční v brzkých ranních hodinách.

Co bych ale neudělal pro naši studentskou redakci, která z nějakého důvodu nacházela v podobném podniku zalíbení. I já, po několika pivech viděl najednou mladistvé dívky v dospělejším světle, hochům s falešnými občankami narostly fousy a mně na chvíli křídla. Bohužel, nebo spíš bohudík, je pivo jen pivem a jeho účinek vyprchá dřív, než si dojdete objednat další.

A tak jsem po dvou hodinách „zábavy“ zjistil, že z naší redakce jsme zůstali jen tři a že bude nejsnadnějším sexuálním cílem má přítelkyně. Spontánně jsem tak vyrazil vstříc nočnímu městu a po hodině a půl, během kterých jsem vyzkoušel všechny druhy pražské dopravy, projel si trasu A z konečné na konečnou, jsem byl na místě.

Plný odhodlání jsem se přitulil ke své přítelkyní (se šibalským úsměvem, jak jinak), ovšem ani zde jsem tento večer neslavil úspěch. Snaha skončila z jejích úst krásně a poeticky:

„Smrdíš, slez!“.