Valiho život ze všech stran

To byl zase nápad, směju se tomu ještě teď pár hodin po večerce prvního dne zimního soustředění budoucích fotbalových hvězd ze Zličína. Dal jsem si na tom všem celkem záležet, na chodbě nám visí tabulka s hodnocením pokojů, pečlivý denní harmonogram, i plakáty se společnými fotkami.

Dokonce jsem zašel tak daleko, že na dveře svého pokoje pověsil svou „nejvtipnější“ fotku s nadpisem „Tady hlídám já! Koučův rajón: zakázáno běhání a podezřelé chování.“

Třešničkou na dortu měla být tzv. relax zóna (ano, jsem lehce deformován novou prací a našimi projekty). Mezi dětmi to vzbudilo zájem. Nakoupené časopisy, sladkosti, pití, kytara na vyžádání a možnost hraní PSP (tomu se s dnešní generací dospívajících dětí nevyhnete) či sledování televize.

Otevírací doba byla nastavena na chvíle mezi tréninky . Skutečné využití bylo téměř neustálé. Stačilo po tréninku vyjít ze sprchy a místo čtyř stěn na vás čekalo v pokoji osmnáct zvědavých očí dychtících po zábavě. „Ale tohle je relax zóna, pánové,“ upozorňoval sem a lehl na postel.

„Chcete namasírovat, trenére?“ To už se mé představě relax zóny blížilo. „Nechcete si zahrát moje PSPčko?“ (tato nabídka vás možná moc nezaujala, ale vzhledem k tomu, že vím, jaký mají moji prckové vztah ke svým herním konzolím, je to největší vyznamenání, kterého se mi od nich mohlo dostat)

A tak když nejsme na tréninku, trávíme společné chvíle namačkáni v mém pokoji. Já odpovídám na desítky dotazů v několikavteřinových intervalech, prckové si užívají her, televize a prohlížení časopisů. Vzájemná synchronizace (jak to nazývají naše dvě ruské rakety) funguje. Situace se svrhává až s blížícími se fotbaly v televizi.

„Vsadíte se, trenére?“ A já začínám přemýšlet nad skutečným významem ruské rulety. Oni by se pořád o něco sázely. Pozastavil bych se nad tím, čeho všeho jsou schopni se děti vzdát.

„Nabízím tátovo auto.“

„Já se vzdám své sestry.“

„Dám jeden bonbón.“ (tohle díte nepatří k nejštědřejším)

Abych nebyl za úplného „starého suchara“ sázky jsme skutečně uzavřeli. Šlo o přesný výsledek večerních zápasů Ligy mistrů (jsme přeci na fotbalovém soustředění). Každý se musel vzdát jedné své sladkosti (ó jak náročné loučení to u některých bylo). Vítěz bral celý bank.

Na závěr snad jen jedno poučení. Nebuďte naivní, vítěz se s ostatními rozhodně nehodlá rozdělit. Sladkosti jsou pro děti něco jako pro nás chamtivé dospělé peníze.