Třídní sraz se základkou
Je pozdní sobotní večer, na cestu mi již musí svítit pouliční lampy a do obličeje mi šlehá prosincový mráz. Třináctý prosinec roku dva tisíce osm. Více jak šest let, co jsem naposledy na Lupáčovce usedl do lavice, abych splnil svou povinnou školní docházku. Ideální čas na to, abyste potkali své tehdejší spolužáky a zavzpomínali.
Cestou na místo určení jsem přemýšlel, jak se může život ostatních změnit za těch několik málo let, během kterých jsem o většině z nich neslyšel. Můj život se změnil, ale já ne a myslím, že to stejné se dá říci i o ostatních. Alespoň jsme se na tom shodli.
Vzpomínám na Zelího, kluk se kterým jsem několik let sedával v lavici. Chytrej, milej kluk, ale snad nikdy nepromluvil s holkou. A teď? Chytrej kluk? Můžete mi věřit, že to je slabý slovo. Vím, že studium medicíny ještě nezaručuje přirozenou inteligenci, ale argumenty, které na ostatní chrlil, byly obdivuhodné. 
A kdyby jen to, ten večer tam nebyla holka s kterou by si alespoň chvíli nepopovídal.
Jestli si ale myslíte, že by hledal nějaký vztah, nebo snad lásku, tak na to zapomeňte. Láska je přece pouze „anomálie v nonlineární neurodynamice“, tak od ní nečekejte zázraky!
Do tuhého boje argumentů se s ním ten večer pustila Adéla, naše budoucí bioložka. Zkuste jí vyvrátit teorii o odpálení Obchodního centra v New Yorku a teprve uvidíte. Zelí se o to pokoušel dlouho, ale neměl šanci uspět. Když se k tomu přidala Smrkyho hlava, tak nebylo o zajímavou debatu nouze. Kam se hrabou dokumenty BBC, tady jste měli tři lidi, tři názory a skutečně to stálo za to. Připočtěte si k tomu pár piv, nějakou tu Havanu a debata se mohla rozjet.
Celý večer byl zvláštní, ale ur
čitě jen v tom pozitivním slova smyslu. Sešlo se nás dost na to, abychom podobný sraz mohli brzy zopakovat. Pořadatel Robin s námi vydržel až do ranních hodin a tak snad bude mít opět energii naší třídu vyburcovat k podobnému shromáždění..
Já se bavil, skutečně bavil, takže všem účastníkům děkuju.
