Valiho život ze všech stran

To, že tento den je něčím zvláštní, je poznat na první pohled co projdete bránou do zličínského areálu. Parkoviště je plné aut, ten den trénují snad všechny věkové kategorie, která Zličín má, dokonce i garda se sejde, aby pak mohla na schůzi zaúřadovat svými nápady. Náš trénink začal jako obyčejně v šest hodin večer, ale když po necelé hodině přišel za trenérem jeden člen vedení, rázem byl trénink u konce. "Rychle převléknout a do restaurace. Všechno je připraveno na velkou show."

V restauraci odevzdáte lísteček, který dokazuje Vaše členství a usednete na předem určená místa. První minuty napětí(srandiček u našeho stolu) ukončuje předseda klubu. Představuje hlavní hosty večera. Nebudu je vyjmenovávat, ale neopomenu toho hlavního, starostu městské části Zličín, který se účastní pravidelně každým rokem a nutno přiznat, že tentokrát byl hlavní postavou.

Program se řídil překvapivě přesně podle předem navrhnutého plánu: rozpočet, správa klubu, hodnocení uplynulého roku, vyhlášení fotbalisty roku v jednotlivých kategoriích apod. Hlavním bodem, i když vcelku nenápadným na posledním místě programu, byl bod: "případné" dotazy. To totiž ještě nikdo netušil, že teprve teď začíná ta pravá schůze se vším všudy.

Starosta během svého úvodního proslovu řekl, že hala, kterou doposud pronajímá náš klub, bude zahrnuta do nového správního řízení. To znamená, že už nebude v našem pronájmu, ale budeme muset o ní bojovat s ostatními subjekty. Zdá se to, celkem jako maličkost, ale vzhledem k tomu, že pronájmy haly jsou pro nás 3/4 všech příjmů, je to docela síla. To si uvědomovala velké většina přítomných a tak když přišel čas dotazů, starosta si nestačil sedat. Po každém dotazu slušně vstal a odpovídal Nejdříve to šlo relativně hladce. Padl dotaz, starosta odpověděl, tempo se ovšem stále stupňovalo, až nakonec zůstal stál přibližně půl hodinky v kuse. Nezdá se to tak hrozné, kdyby se neřadil mezi ročníky z třicátých let. Občas už jsem o něj měl docela starost. Ovšem na druhou stranu nutno přiznat, že dotazy to byly vesměs férové a přímé, protože lidé z kluby chtěli vedět jako mají šanci si halu udržet.

K žádnému řešení se nedošlo, ono ani nešlo, když starosta začal předhazovat různá čísla zákonů a paragrafů, tak na něj stovka přítomných pijáků a fotbalistů koukala jak na vrata. Důležité je ale to, že pokud Zličín o halu přijde, přijde o většinu svých příjmů, které se budou muset hledat jinde a jen těžko se tak udrží současná sportovní úroveň.