Valiho život ze všech stran

Opatrně vejdu dovnitř, položím batoh, sundám boty a vklouznu do pokoje. Neúspěšně! Pracně a hlavně tiše shrnutý závěs se zdvihne. „Bratránek se ptá, jestli tam za námi nechceš zajít,“ vyřídí vzkaz svého hosta můj spolubydlící.

Uteče dobrá hodinka, než dojde k dalšímu lákání. „Já tě vlastně vůbec neznám, přesto nezajdeš si s námi pokecat?“ Zve mě tentokrát osobně sám Michalův bratránek. Zdá se už nemám na výběr a vyrážím za nimi do kuchyně.

„Červené, bílé nebo snad pivo?“

Pánové už jsou evidentně v náladě, přesto se dovídám zajímavé věci. „Takže ty jsi profesor z Palackého univerzity?“ Ptám se asi popáté, a stále stejně nevěřícně, našeho hosta. Shodou okolností se právě na Palackého univerzitu v Olomouci hlásím. Jen škoda, že učí na jiné fakultě. „Mohla to být docela sranda, mít za kamaráda profesora.“ Prohlašuji trošku troufale. „I tak se tam určitě potkáme.“ To ještě neví, jak mě představa dojíždění na Moravu děsí, ale to si nechávám pro sebe.

Po Michalově odpadnutí přichází na řadu ještě řada témat, od literatury (můj obor), přes počítače (jeho obor), po sport a rodinný život. Naše názory se v některých momentech značně liší, o to je to větší zábava.

Druhý den ze sebe Michal vysouká, že si bratránek nejvíce chválí, jak dokážu odporovat starším autoritám. Prý zas někdy přijede.