Volný čas je fuč
V poslední době jsem slýchával dokola stále jednu větu. „Hele, co se děje? V poslední době jsi nějak často na icq.“ Kdyby mi to napsal jeden, dva kamarádi, dalo by se to pochopit a možná bych se nad tím ani nepozastavil, ale vzhledem k tomu, jak se váš počet navýšil, musím reagovat.
A rovnou k tomu přidám nevhodné připomínky mých dalších přátel, kteří na icq, na rozdíl ode mě, netráví čas žádný. „V poslední době máš nějak moc času. Tě vidím nějak nečekaně často.“ Nebudu se pozastavovat nad tím, zda-li jde o výtku, nebo lichotku, ale raději se vyjádřím a utnu spekulace.
Neděje se nic! Jen kdybyste mě poslouchali, věděli byste vše. Ti, kteří mě poslouchají mohou s úlevou tento článek opustit. Ti, kteří neposlouchají, 
tak s úlevou čtěte, nebo se nedivte, že už mě jen tak někde neuvidíte. Vlastně uvidíte, ale to byste museli mrznout u hřiště, nebo koukat na to, jak tvořím bakalářku.
A v tom je zakopaný pes. Fotbal. Jak jinak u Valiho. Místo, kde vznikla jeho přezdívka a místo, kde tráví většinu svého „volného“ času. Jen někteří z vás zapomněli na krásných čtyřicet dní, ve kterých jsem každých půl roku od fotbalu oproštěn.
Jenže ty už jsou pryč! A co jsem během nich dělal? Otravoval ty, které jinak moc nevídám a sedával u svého notebooku a proháněl kamarády na icq a především se přestěhoval
(viz jiný článek).
Ale nemusíte se bát. Právě dnešním dnem to všechno skončilo. Opět se vracím do starých kolejí. Opět mě čeká šest večerů v týdnu běhání po zamrzlých stráních a fotbalových hřištích, stejně jako mé zličínské spoluhráče. Takže jak říká trenér: „Teď už jen makat, makat, makat!“
