Valiho život ze všech stran

Díky Michale Krejčo! Protože bez tebe bych tohle nikdy nenapsal. A možná by to byla škoda, protože pohled z tribuny zná každý novinář a divák, ale pohled ze hřiště je naprosto odlišný, často plný emocí, křivky a nedostatku respektu. Dá se to ale změnit.

Je to pár dní, co jsem Michala potkal. Hned jsem ho spontánně pozdravil, viděl jsem ho rád. On ale klopil hlavu. Chtěl se omluvit. A také to udělal. Před dvěma lety mě mimo hru dal úder do hlavy. Byla z toho šarvátka a kvůli rozvířeným emocím téměř po zápase. Už dávno jsem na to zapomněl a teď s ním chtěl prohodit pár kamarádských slov.

Došlo na ně hned, jak si sám sobě odpustil. To je možná přehnané tvrzení, ale mnohdy je nejsložitější odpustit sám sobě. Moc dobře vím, o čem mluvím, kolikrát jsem neprojevil respekt k soupeři na hřišti, kdejaký souboj nesmyslně dohrál. Upřímně? Styděl jsem se za sebe. Vlastně už během hry mi hlavou běželo, proč jsem to udělal. Nemluvě o našem psychickém výpadku na Braníku. Pocit křivdy je jedna věc, ale naše chování a jednání druhá, která nesmí překročit určitou mez.

Když jsem se ptal svých zličínských spoluhráčů na Michala Krejču, neslyšel jsem skoro jediné pozitivní slovo. Myslím si, že podobně by to rezonovalo v Kralovicích, kdyby se vyslovilo mé jméno. Zlí hoši, jemně řečeno, spíše pořádní magoři, kteří do hry dávají všechno na úkor technického umění spoluhráčů a tím si získávají nepřátele. Doposud jsem doufal, že jen na hřišti. Že mimo něj se to nepřenese.

Asi jsem se mýlil. Přitom Michal je stejně jako většina přeborových hráčů jen fotbalový nadšenec, který fotbalu věnuje většinu volného času. Práce, rodina, kamarádi, koníčky, to je to, co nám plní životy po třicítce. Po dvanácti letech v přeboru bych dokázal z každého týmu vyjmenovat pár „magorů“, nevzpomínám na ně rád, ale je zajímavé, nakolik jsou oblíbení mezi svými. Protože za ně bojují, pro ně a jejich tým nechávají všechno na hřišti. Mám to se Zličínem úplně stejně.

Každý víkend hledáme v zápasech nejlepší střelce, nejlepší hráče, hvězdy, které zápas rozhodli. Tak to má být, tak je to správně. Když k tomu přidáme i respekt k soupeři a při odchodu ze hřiště pár vřelých slov, půjde to ještě lépe.