Valiho život ze všech stran

Probouzel jsem se do nádherného sobotního rána. Za okny byl typický víkendový klid, slunce mi již osvětlovalo velkou část pokoje a já vyletěl natěšený z postele. Dočkal jsem se! Dnes mě čeká dlouho očekávaný duel na Julisce, stadionu Dukly Praha, kde po dlouhých letech, které jsem na ní strávil jako domácí hráč, vystoupím tentokrát z hostující šatny.

Táhlo se to se mnou celý týden, z redakce i ze školy jsem utíkal dřív, abych mohl být co nejdříve na tréninku kluky nabudit na velkého soupeře. „Za každý uhraný bod dávám do šatny jedno šampaňské,“ zněla má „nevalná“ prémie, která ovšem byla přijata s odhodláním.

Navíc jsem se ve čtvrtek sešel s mými bývalými spoluhráči z Dukly a naše debata se stáčela stále k jednomu tématu. „Tak ty budeš hrát proti svojí Dukle, jo?“ Bavili jsme se a byl skvělý večer, jako za starých časů, v sobotu však šlo všechno stranou.

Zápas nakonec splnil všechna má očekávání. Klukům jsem nedal nic zadarmo, všechno bylo ve férovém duchu a po zápase jsem se jim mohl podívat s klidem do očí, stejně jako celému vedení Dukly, které na mě nezapomnělo. Byl to skvělý zážitek a i když jsem nakonec nemusel žádná šampaňská do šatny pořizovat, odcházel jsem na půl s úsměvem a na půl se zklamáním. Vyhrál klub mého dětství, ale já prohrál. Protentokrát!:-)