Jdi na obsah Jdi na menu
 


Týmový pokladník

19. 2. 2009

ObrazekTím prvním, kterého si pamatuji za svého příchodu, byl Roman. Důrazný dispečer obranných řad z Moravy, který každému novému hráči dal důrazně pocítit první doteky s míčem na zličínském trávníku. Byl to on, kdo šéfoval mužstvu na hřišti a také jeho financím.

S jeho odchodem se změnil také pokladník. Funkci vymahače pokud převzal starší z bráchů Mertičů. Ten tomu dal odlišný řád a začal vypisovat „drsné“ sazebníky. V jeho šlépějích poté pokračoval Nešpi a po jeho odchodu se o to snažím já.

Mertičova sazebníku se stále držím, i když samozřejmě s menšími změnami. To víte, inflace, finanční krize, to všechno ovlivňuje kolonky v mém „pokutovníku“, většinou směrem vzhůru. Do nového roku 2009 jsem navíc na poslední řádek sazebníku přidal řádek, kterým jsem funkci pokladníka nechtěně od základu změnil. Omluva musí být vždy oznámena trenérovi, asistentovi nebo pokladníkovi!!“

Od té chvíle už nemám většinu zpráv na mobilu od Marušky, či svých kamarádů, ale od spoluhráčů, kteří nechtějí dostat pokutu za neomluvený trénink. Proto nejsou výjimkou zprávy typu: „Vali, jsem nemocný. Nechce se mi psát koučovi, znáš ho. Přijdu až v úterý.“ Někdy dokonce sloužím jako poradce. „Čus, mám zkoušku. Mám to napsat koučovi? Stačí tobě ne, ať jsem omluvenej a v kase nic nemám. Dík.“

S omluvami se doslova roztrhl pytel, jen trenér se nestačí divit a vždy vyčkává na můj příchod na trénink.

Do areálu Zličína přijíždím deset minut před tréninkem. V mobilu mám řadu omluvných zpráv a přicházím do prořídlé šanty. V jejím rohu sedí zkroušený trenér. „Takže,“ spustím na něj zpříma, „dnes Krupi, Karel, Ivan a Stolka školObrazeka, Rum, Číža práce a Radek ryto.“ Pak chvíli čekám, zda se trenér složí, nebo s tím sekne a jdu se převlékat.

Pak už jen slyším koučovy kroky, prásknutí s dveřmi a hlasité telefonování. „Ty se mě snad bojíš, ty mě obcházíš? Proč to nepíše mně?“

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář