Cesta na pardubickou Univerzitu
Když jsem nastupoval do čtvrtého ročníku střední školy, nemyslel jsem na maturitu, či snad dokonce na vysokoškolské studium. Bylo mi devatenáct let, byl jsem už rok a půl po uši zamilovaný, nejen do své přítelkyně Zuzky, ale také do fotbalu a svého života.
Všechno tak pěkně plynulo a já si nechtěl připustit, že by se to mělo v blízké době měnit. Jenže čas nikdy nebyl můj přítel a během několika málo týdnů mi skutečně otočil život vzhůru nohama. V prosinci jsem se se Zuzkou nadobro rozešel a skoro ze dne na den s ní přestal komunikovat. Následovala domácí rošáda a já začal definitivně bydlet sám. V tu chvíli jsem nebyl nešťastný, jen si začal uvědomovat, kam nás život může během několika málo okamžiků posunout.
A tak jsem si začal žit svůj život. Začalo období, kdy jsem již nebyl denně se svou přítelkyní, ale naopak se svými kamarády a novým životem. Postupně jsem zvládl vybrat nějakou tu vysokou školu, udělal maturitu, úspěšně absolvoval přijímací zkoušky na různé univerzity a začal si plánovat, co bude dál.
Opava, Brno, Pardubice
V takovém pořadí šla moje úspěšnost v přijímačkách a já se vážně začal zaobírat možností, že zkusím něco nového, život v novém městě.
Když jsem náhodou některý z pomaturitních večerů netrávil s partou v nějakém z pražských barů, trávil jsem hodiny na internetu a hledal nejlepší místo, kde na školu nastoupit. Už ani nevím, co přesně rozhodlo o tom, že jsem se rozhodl pro Pardubice, ale od prvních prázdninových dnů jsem začal plánovat největší změnu mého života. Pardubický život.