Jdi na obsah Jdi na menu
 


Cesta na pardubickou Univerzitu

11. 2. 2009

ObrazekKdyž jsem nastupoval do čtvrtého ročníku střední školy, nemyslel jsem na maturitu, či snad dokonce na vysokoškolské studium. Bylo mi devatenáct let, byl jsem už rok a půl po uši zamilovaný, nejen do své přítelkyně Zuzky, ale také do fotbalu a svého života.

Všechno tak pěkně plynulo a já si nechtěl připustit, že by se to mělo v blízké době měnit. Jenže čas nikdy nebyl můj přítel a během několika málo týdnů mi skutečně otočil život vzhůru nohama. V prosinci jsem se se Zuzkou nadobro rozešel a skoro ze dne na den s ní přestal komunikovat. Následovala domácí rošáda a já začal definitivně bydlet sám. V tu chvíli jsem nebyl nešťastný, jen si začal uvědomovat, kam nás život může během několika málo okamžiků posunout.Obrazek

A tak jsem si začal žit svůj život. Začalo období, kdy jsem již nebyl denně se svou přítelkyní, ale naopak se svými kamarády a novým životem. Postupně jsem zvládl vybrat nějakou tu vysokou školu, udělal maturitu, úspěšně absolvoval přijímací zkoušky na různé univerzity a začal si plánovat, co bude dál.

Opava, Brno, Pardubice

V takovém pořadí šla moje úspěšnost v přijímačkách a já se vážně začal zaobírat možností, že zkusím něco nového, život v novém městě.

Když jsem náhodou některý z pomaturitních večerů netrávil s partou v nějakém z pražských barů, trávil jsem hodiny na interneObrazektu a hledal nejlepší místo, kde na školu nastoupit. Už ani nevím, co přesně rozhodlo o tom, že jsem se rozhodl pro Pardubice, ale od prvních prázdninových dnů jsem začal plánovat největší změnu mého života. Pardubický život.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář