Valiho život ze všech stran

Psal se rok 2015 (pozn. pro pamětníky) a nástěnný kalendář na chodbě činžovního domu nedaleko Pardubic právě odtrhával své poslední dílky. Před malou chvílí jsem vstoupil do života rodiny Bergových. Do té doby v mých očích spořádané rodiny pocházející z města mých vysokoškolských studií.

Vše ale měla změnit tato malá, na první pohled ničím netradiční, návštěva o vánočních svátcích. Byt plný dětského světa hraček, malých kousíčků lega zapichující se do chodidel, twisteru místo koberce a desítek panenek všech velikostí obsahující veškerou pohádkovou fantazii, nás zanesl zpět o pár desítek let, daleko od světa nudných dospěláků.

Jenže to by nebyl Michal Berg, hlava této čtyřhlavé rodiny, aby nedokázal svůj „dospělácký“ svět zakomponovat do tohoto na první pohled nevinného prostředí. Onen svět se nacházel o pár pater níž, tam, kde byste ho jen stěží hledali, ve sklepě.

Přemýšleli jste vůbec někdy, co se v takovém sklepě dá dělat? Vždyť chladná chodba začínající na konci podzemních garáží nabízí jen metr širokou cestičku mezi klecemi nabitými vším možným harampádím. Jenže jen co Michal obeslal sousedy s pozvánkou na sklepní párty, začaly se dít věci.

Než jsem se stačil se všemi seznámit, většina z nich už seděla na rybářské židličce před svou kójí s pivem v ruce. Michal mezitím otevřel malé okénko na konci chodby, zapnul gril a začal na místě, kde byste maximálně čekali zaprášené kolo Favorit, grilovat.

Je libo hovězí nebo kuřecí, zakřičel šéfkuchař večera? Cestou od grilu mi postupně od každé kóje přistála jiná ingredience. Kečup, majonéza, rajče, okurka, chleba, cibule, systém podzemní „restaurace“ byl dokonale promyšlený a propracovaný, vše fungovalo na jedničku.

A komu by chyběl dětský koutek, nemusí se bát, v našem příběhu zatím chybí jen proto, že jsem se v té okázalosti o něm nestačil zmínit. Všem je přece jasné, že pro ježdění na koloběžce, kole, malé motorce nebo snad na bruslích jsou úzké chodby lemující strýčky sousedy místo překážek ideálním dopravním prostředním.

Pokud vám stále něco chybí, možná myslíte na hudební kulisu. K tomu jsme měli souseda Honzu. Ten si sice zapomněl klíč od své kóje nahoře, ale díky dálkovému ovládání a chytrému telefonu, napojil hi-fi věž na naši hudbu. Zábava byla kompletní.

Je pravda, že vždycky tvrdím, že nezáleží, kde jste, ale s kým jste. Pro tentokrát musím tuto verzi lehce poupravit. Ano, záleží na tom, s kým jste, ale pokud je to na místě tak netradičním, oželíte i pár neznámých tváří ze sousedství, protože oni tu atmosféru dokonale doplňují.

Tradice 25. prosince byla založena! Takže zase za rok, pardubické sklepy pod taktovou rodiny Bergovic, nemůžu se dočkat!