Valiho život ze všech stran

První přednáška středečního školního marathónu je právě v plném proudu. Každý máme několik minut u katedry hovořit o našem grafu času, který zároveň musíme znázornit na tabuli. Každý věnuje část svého časového koláče práci(nadává na ni), spaní(nemůže si ho vynachválit), přátelům(jak vzácný to čas), sportu(pokud nelhali, tak devět z deseti studentů naší Univerzity doporučuje každodenní sportování) a samozřejmě škole(logicky! Sledoval je bedlivým okem profesor). Poté přišel můj koláč, ve kterém vznikly kruhy dva. Ve vnějším byli přátelé, které vnímám tak nějak ve všech svých činnostech(práci, škole, tréninku,ve spánku-jen vybrané a ženského pohlaví-trošku provokuji). Výsledek byl ale stejný! Všichni jsme od tabule odcházeli patřičně červení a nejistí z toho, co jsme právě předvedli.

Po hodině jsme se hned začali rozpouštět, někteří doslova utekli, jenže já musel ještě oslovit našeho profesora.

„Pane profesore, můžu se zeptat. Nevíte, jak si nás profesoři rozdělili na spolupráci s bakalářkou?“

„A co máte za téma?“

„Investigativní žurnalistika zaměřená na práci v Mladé frontě DNES mezi lety 2001 až 2007.“ Zkuste to říct na jeden nádech, není to žádná legrace!

„Jo, jo, tak to jsem si vzal já,“ reaguje překvapivě vesele, ale to se postupem rozhovoru mění.

„Kolik toho zatím máte?“ Zeptá se zvědavě. Ne, že bych ten dotaz nečekal.

„No, zatím mám sehnané veškeré materiály, knihy a podklady. Začít můžu prakticky hned, jen jsem čekal na rozhovor s panem Novákem*,“ odpovídám rozpačitě, což asi příliš neuspokojilo..

„Víte vůbec, že studujete Historicko-literární studia?“ Odpovídá tak značně nepříjemně!

V tu chvíli jsem měl chuť předhodit mu témata některých jiných studentů, jako „Historie fotbalového klubu Hradec Králové“ a jiné, ale udržel jsem se, vzpomněl si na nadšený výraz mého bývalého profesora Nováka, když jsme spolu měli na této práci spolupracovat a zvolil raději racionálnější odpověď.

„Ano, vím. Proto také úvodní část práce bude věnována historii žurnalistiky, investigativní činnosti a vůbec chodu Mladé fronty.“ Tato odpověď ho zřejmě uspokojila a tak mě nechal jít.

Ani jsem nečekal nějakou radu, postrčení, nebo prachbídnou reakci, která by mě motivovala do naší spolupráce. Prostě jsem oba zjistili, jak jsme z toho druhého zoufalí a já šel pracovat na své práci…

* Ještě asi dlužím vysvětlení ohledne situace s našimi profesory na Univerzitě. Profesor Novák, můj nejoblíbenější profesor ze všech univerzitních profesorů, s kterým jsem vždy živě debatoval o práci v novinách a rozhlase a byl s ním domluven na spolupráce mého tématu bakalářky, které jsme vzájemně zvolili, je nemocný. Letos ve škole nejspíš příliš nepobude a tak je tu náhradní plán, profesor Studený. Prý si mě zvolil! Kdyby dali hlas mně, určitě bych zamíchal touto volbou. Spíš mám pocit, že jsem vytáhl nejkratší sirku.