Bolest
20. 5. 2008
Láskou posedlý,
spadl jsem na zem,
podlomené nohy
bolely vysokým pádem.
Uvěřil jsem v ní
a odhalil slabosti své,
proč nejsem sám sebou,
proč miluji tě?
Srdce mám spoutané,
nezmohu nic,
chce se mi odejít,
však nemůžu pryč.
Za oknem vidím
nevěru tvou,
mluvíme o ni
s temnou hudbou.
Hledám dny minulé,
vzpomínky snad,
chci se teď probudit
z tohoto sna.
Hroší kůži
nasadit na sebe,
a dál být už vždy daleko,
daleko od tebe.
Nenávist, láska,
přátelé největší,
řídí životy
s kouzelnou lehkostí.
Vzepřít se osudu,
vzepřít se jim,
to je to jediné
co teďko chci.
Chtěl bych se schovat,
být prostě sám,
udělám cokoliv,
dám ti co mám.
Čas pomalu utíká,
bolest ho vede,
z mé poklidné cesty
lehce ho svede.
