Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nemám strach

20. 5. 2008
 
 
 
Postoupím stranou,
budu se dívat,
jak ty svému svědomí
dokola spíláš.

Lži si sám sobě,
uvěř svým lžím,
na mě to neplatí,
já už vím svý.

Věřil jsem, zradilas,
nemůžeš za to,
má hlava se vzbudila,
ty nejsi mé zlato.

Cestu mám jinou,
přesto to bolí.
tahleta rána
lehko mě skolí.

Věřil jsem na lásku,
na tebe snad,
teď začínám od nuly,
sám sebe znát.

Začátek konce,
konečně začátek,
zbavím se okovů,
půjdu teď nazpátek.

Těším se na ráno,
vzbudím se sám,
není to nadarmo,
vzal jsem co mám.

Štěstí jsem poztrácel,
však někde je dál,
má ledová královno,
tvůj led už roztál.

Dostal jsem svobodu,
bloudím tu sám,
je to to nejlepší
co jsem si mohl přát.

Věřil jsem na osud,
on na mě však vyzrál,
tentorkát pro jednou
nade mnou vyhrál.

Možná že vítězem
už nebudu nikdy,
ale v životě nepřiznám
si žádné křivdy.

Přátelé, zábava,
povaha má,
ponesou mě, vítěze,
o něco dál.