Paní Bovaryová
Nehledej spojitost se svými sny,
zapomeň, marnivost, spočítej dny.
Nevěříš na lásku, city si schoval,
nevěříš tomu, co dokáže ona?
Obdivem omámen ztrácíš svou hlavu,
nechceš se prozradit, vykouknout z davu.
Za úsměv schováš, všechno co máš,
ve chvíli pravdy se rychle schováš.
Přeješ si nezklamat hlavně sám sebe,
lidskost sis zachoval, však štěstí ti přeje?
Odpověď neznáš, bojíš se pravdy,
otázku nevzneseš, mlčky a navždy?
Na nohách pevně stojíš tu před ní,
však umět pokleknout, jest pravé umění.
Pýchu odhodit, ostych dát stranou,
co však tvá pozice, je to za hranou?