Pohledem zlomeným
Pohledem do prázdna,
trestal sám sebe,
přemýšlel, přemítal,
hledal sám sebe.
Pohledem z okna,
ztrácel se dech,
v zrcadle pro dva
viděl jen Tě.
Pohledem do očí,
nepoznal se,
tak rychle seskočil
a rozplakal se.
Pohledem dolu
neviděl nic,
obličej v dlaních
přetrhal nit.
Pohledem vzpřímeným
neviděl jasně,
mlhavé vyhlídky
vedly ho matně.
Pohledem zlomeným
nechtěl si přiznat
porážku od ženy,
ach ta jeho pýcha.
Pohledem přímým
vyzval své ego:
Ustup mi z výhledu,
vrať se má něho.
Pohledem zpět
hledal svá slova,
poztrácel svět,
ale zkusí to znova.
Pohledem minulým
utrpěl nejvíce,
svou vlastní ranou
přímou a do srdce.
S pohledem bolestným
chce se mu prát,
úkrokem zlověstným
tohle už není hra.
Pohledem upřímným
našel své viny,
stopy ho zavedly
na vlastní činy.
S pohledem vpřed
zatíná zuby,
snaží se, trápí se,
utíkat chce,
ale kudy?
