Valiho život ze všech stran

Poslední dny, možná i týdny jsou v mém životě skutečně zběsilé. Práce v redakci si vyžaduje stále více času, povinné úterky a středy se mění na čtvrteční patnáctihodinovky a teď je pátek a v redakci sedím opět. „Jsi tady nejmladší redaktor Richarde, tak si toho važ. Co jiného by tě mělo zajímat než práce v MfDNES?“ Kladou mi otázku kolegové a používají tu nejotřepanější frázi: „Na začátku si to musíš vydřít.“

Jenže s tím jděte za mým trenérem. Ten mi po večerech píše romány přes icq, jak mám jít zalít kytky, uvařit si pořádnou večeři, ale hlavně si potom nezapomenout zaposilovat. To se opakuje zhruba tak ve čtyřiadvacetihodinových intervalech, tedy každý večer! „Fotbal miluješ, děláš pro něj co můžeš! Co jiného by tě tedy  mělo zajímat?“ Klade mi otázku a používá svou nejobvyklejší frázi: „Musíš na sobě neustále pracovat!“ Pak zkuste koučovi zavolat, že sedíte v redakci a prostě se nemůžete utrhnout, že to zkrátka dneska nejde. „Dneska musíš! Víš, co jsme si včera psali!“

Když je normální týden a můj čas dostane lidských rozměrů, udělám si výlet do Pardubic a navštívím místní Univerzitu. Potkám všechny své známé, spolužáky a trošku se tak uvolním. Co trošku, je to pro mě nejlepší den z týdne! Všechno mi sedí přesně na míru. Improvizované debatování na rétorice, kde mám navíc svou „znovuobjevenou“ spolužačku ze základky, poté nekonečné diskuze o české drobné próze, kde vždy dostanu prostor(nebo si ho vezmu) k vlastní interpretaci dané knihy. Pozdní odpoledne vyplní nově Rozhlasová dramaturgie s novou půvabnou „paní učitelkou“ alias Káťou Prouzovou. Uznávám, že minulou hodinu jsem trošku proklimbal, ale určitě tomu přijdu na chuť. Poslední přednáška je učiněné pohlazení mé literární duše. Literatura ve filmu! To si tam tak jednou za čtrnáct dní sednu, můj nejoblíbenější profesor zhasne světla, stáhne žaluzie(Zní to divně?)a spustí...tedy pustí film.

„Literaturu miluješ, čtení tě baví, každý den něco píšeš. Co jiného by tě mělo zajímat?“ Ptá se mě profesor s kterým pracuji na bakalářské práci a dodává nejotřepanější frázi: „Začátek té práce se musí vydřít, pak se od toho lehce odpíchneš!“

Závěr týdne „překvapivě“ vyplňuje víkend. Nejen stejnojmenná příloha v Mladé frontě, kde vychází mé články, ale také samotné rádoby volné dva dny a čas pro mé nejbližší. „Máš mě přece rád! Co jiného by tě mělo teď zajímat?“ Klade mi na srdce má přítelkyně a dodává nejkouzelnější frázi. „Začátek vztahu je to nejkrásnější! To jde všechno samo!“ A pak že se musí všechno vydřít, na všem pracovat a nechat se rozkrájet…a