Jdi na obsah Jdi na menu
 


Fandící rodinka

27. 9. 2008

ObrazekSlunečné páteční odpoledne se právě střídalo s příjemně chladným večerem a já využil pozvání svého slavného kamaráda Big Petera a navštívil s ním zápas jeho milované Slavie. Už jen ta samotná Slavie mi byla proti srsti, ale chuť zažít opět nějaký skvělý zážitek se svým kamarádem bylo mnohem silnější, než můj odpor k sešívanému táboru, a tak jsem bez váhání vyrazil na náš společný sraz.

„No sláva, můžeme jít na to,“ přivítá mě Peter se svým nenapodobitelně širokým úsměvem a tahá mě co nejrychleji do útrob Sazka arény, domácího stánku hokejové Slavie. „Uvnitř už čeká moje mamka, tak si pospěš!“ Rozkáže již mnohem přísněji a já se nemůžu dočkat setkání se ženou, která tohle monstrum přinesla na svět.

Po letmém pozdravu s jeho mamkou, jsem posazen mezi oba členy klanu Big Peterů, kterým na krku nechybí červenobílá šála a já se trošku divím, proč nechtějí sedět vedle sebe. „To je v pohodě, my si každý fandíme po svém,“ pronese Peter jen tak bokem a soustředění se na úvodní buly. Trošku nervózní sedím vedle jeho mamky. Snažím se příliš neroztahovat a chovat se slušně, když v tom: „Co to pískáš? Co nám to sem dali za rozhodčího?“ Zakřičí si naštvaně pani Big ObrazekPeterová a div mi svými zaťatými pěstmi nedá jednu do čumáku.

Za malý okamžik naštěstí propukne první slavistická radost, která nenechá chladnými ani mé dva dnešní hostitele. „Jooo!“ Ječí mi do ucha plnou silou mamka Petera, který už lítá mezi sedačkami a mává šálou vysoko nad hlavou. Jeho mamka si se mnou vehementně plácá. Po několika vteřinách skotačení oba spokojeně usedají opět na svá místa. „Uf, to bylo něco. To bych do té křehké pani neřekl,“ mumlám si pro sebe a už se těším na další branku domácích barev.

Další minuty se ovšem zápas nevyvíjí podle jejich představ a tak se zvyšuje nervozita, což odnese mé pravé rameno, do kterého dostanu pár netečných loktem od pani Peterové. „Co to hrajou? To není možný!“ Křičí na mě mamka Big Petera vyčítavě a div si vzteky nerozkouše šálu.

Smolné okamžiky naštěstí rychle střídají branky Slavie a tak co chvíli kolem mě začnou oba rodinní příslušníObrazekci Big Peterů poskakovat se šálou nad hlavou. Povinnému plácnutí po každé brance se raději nebráním a svorně se raduji s nimi.

Konečně vím, od koho ty roztomile bláznivé geny Big Peter má. Myslím si, že návštěvu slavistických zápasu si moc rád zopakuji.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Kecá!:-D

(Práža alias Big Peter, 27. 9. 2008 14:22)

Ríšo ty seš hrozná kecka... krom toho, po každý brance sis chtěl plácat ty!:-D Všichni víme že máš srdce sešívaný!:-D Ještě se nesmí zapomenout na to, že Slávie vyhrála 4:2, to ti tam chybí!:-)