Valiho život ze všech stran

V samém centru města Zandvoort, nedaleko Amsterodamu, stálo moderní zábavní centrum  s názvem „Circus Zandvoort“, které uspokojovalo tužby všech místních obyvatel. Ti starší, v tmavých oblecích s doutníky v ústech, si v horních patrech denně hráli o tučné bankovky. Ti menší, s roztrhanými tepláky a lízátky v ruce, naopak v patrech nižších hazardovali se svým štěstím při boji o sladkosti.

I my se přidali s Big Peterem a Méry do světa hazardu a v dolních patrech zandvoortského kasina bojovali o každý žeton, který by nám mohl v konečném součtu přinést tížené sladkosti, které na nás závistivě pokukovaly za sklem, jenž hlídala přísná krupiérka.

Méry cítila největší šanci v honičce na motorce, Peter ve střílení vetřelců a Vali v automobilových závodech. Každý jsme šli za svou nejsilnější disciplínou a netušili, že mezitím se nám nenápadně v rohu herny krčí zlatý důl. Nevědomky jsme tak slavili každý získaný žeton, a že jsme jich měli skutečně poskromnu.

První výherní výplata se rovnala několika lízátkům a žvýkačce navrch. „Pěkně nás tu oškubali, ještě že jsme to nešli zkoušet za ostrý nahoru,“ smál se hořce Peter. Byl to ale právě on, kdo nakonec šťastnou náhodou zakotvil u automatu, jehož cílem bylo trefit v časovém intervalu co nejčastěji ujíždějícího draka.

Jeho počáteční pokusy byly chabé, ještě aby ne, když na ně byl sám. Teprve když jsme daly hlavy dohromady...co hlavy, především dali ruce dohromady, začal nám večer konečně vyplácet draze utracené peníze. Šest rukou na pět míčku, to už byla slušná šance nacpat se sladkostmi.

Výsledkem tak byl několikanásobně zvýšený rekord hry, desítky žetonů, kterými jsme vyrazili dech oněmělé krupiérce a brek okolních dětí, pro které dolní patra herny byly určeny a na které už „bohužel“ nezbyly žádné sladkosti. Těmi se totiž tou dobou již cpalo české trio Dannyho parťáků…