Valiho život ze všech stran

Zrovna jsme s autobusákem Martinem a dalšími nočními pasažéry vyjížděli strahovský krpál, když v tom projel fakt prudce pravotočivou zatáčku. „To je teprve začátek, ale budu mírnej, neboj. Tady už jsem si svý užil,“ začal autobusák se svým prvním příběhem o tom, jak zametl s vírou slávistických fandů.

 „Tohle ti musím vyprávět, ale ještě před tím mi řekni, komu vlastně fandíš?“

U těchto otázek by člověk, zvlášť fotbalový fanda, neměl nikdy příliš váhat, ovšem představa, že budu za nevhodně zvolený klub vysazen v neznámé kačerovské pustině v půl třetí v noci, nebyla příliš lákavá nabídka. Dokonce to bylo tak odstrašující, že bych snad zradil svou celoživotní víru v žižkovské hochy.

Ale co. „Viktorce Žižkov!“

„Tak to je v pohodě, hlavně, že nejsi další bláznivej Slávista, těch mám až po krk. To jsem ještě řídil sto sedmdesát šestku a vyjížděl s ní na Strahov, a co se neděje, sešívky tam mají zrovna zápas. První zastávka pod kopcem a pár z nich se mi nasouká do autobusu. Já pěkně na čelním skle hrdě náš rudý dres a jak se hned vzadu ksichtili.“

Na chvíli přeruší svůj monolog, narovná si dres zavěšený na skle a spustí…

„První zatáčka prudce doprava, noha na plynu, tři rozmáčklí ksichty na skle a já jen prsty lehce polechtal nápis nad hlavou: ´Za jízdy se pevně přidržujte´.“

„To se ještě nesměj, v tu chvíli jsem byl v největší ráži a to byl teprve začátek. Druhá kolmá odbočka, nápadně naznačím volantem, dupnu na brzdu a škubnu vlevo. V tu chvíli už vzadu nebyli žádní červenobílí, ale pasažéři pěkně vybarvení do zelena a místo těch svejch chorálů, tam poskakovali jak klokani. No, já se bavil.“

Skutečně to pro autobusáka Martina musel být úchvatný zážitek, protože mu i teď, po pěti letech, září oči štěstím.

„To nejlepší jsem si ale nechal na závěr, poslední levotočivá zatáčka na parkoviště, ta se pěkně prudce kroutí vlevo, tak se do ní vopřu, fakt citovka, ale to už bylo moc na zadní kolo. Celej bus se mi tak nahnul a zase dopadl zpátky. Teď po letech to zní srandovně, zvlášť ty jejich zelený ksichty, když vypadávaly na zastávku a chytaly se všeho, co stálo pevně na zemi, ale ani mě nebylo moc do smíchu. Dneska mi stejně nikdo nevěří, že to prasklé kolo byla náhoda.“

Poznámka autora:

Aby i ti, kteří neznají fanouškovská oslovení, byli v obraze:  Fanouškům fotbalové Slavie Praha se přezdívá sešívky nebo také červenobílí. Příznivcům Bohemky pro změnu zelení a klokani. Autobusák Martin je Sparťan, což lze odvodit od rudého dresu na čelním skle, které nosí právě klub Sparty Praha.