Valiho život ze všech stran

„Už to víš?“ Vyhrkne na mě sestra ve dveřích, když přijdu domu. „Nooo…, asi jo,“ odpovím váhavě. „Jde o tátu?“ Zeptám se trošku naivně, ale zároveň nejistě. „Jo, o tátu! Takže ty to jako víš, jo?“ Pokračuje, teď už trošku naštvaně, sestra, ale vůbec nechápu proč. „Já se to prý dneska  dozvěděla jako první!“ Pronese smutně a rozčíleně za sebou bouchne dveřmi.

Druhý den brzy ráno mi telefonuje má druhá sestřička: „Slyšel jsi už o tom tátovi?“ Vychrlí na mě a nenechá mi téměř žádný čas na odpověď. „Mně dneska všechno řekl, chceš to říct?“ Dodá rychle, jako by se bála, aby to neudělal někdo jiný za ní. Chvilku váhám jak zareagovat, zda přiznat, že už to „velké“ tajemství mého táty vím, nebo si ho nechat povyprávět, když vím, jakou jí to způsobí radost.

Ten týden bláznivého předhánění v podávání informací dovršila babička, když jsem při návštěvě u ní zaslechl, jak s někým telefonuje:

„Dobře, děkuju. Ale už to vím“

„No, vím to, protože mi to táta řekl.“

„Já nevím, asi před týdnem.“(poté dlouho mlčí a poslouchá naštvaně hovořící osobu, co jí volá)

„Prostě mi to řekl, nevím proč a jestli to víš déle, ale vím to.“

„Já tu mám teď Ríšánka, tak o tom nebudeme mluvit. Ahoj.“ Ukončí rychle hovor, když zpozoruje, že stojím opodál.

A o co, že to vlastně jde? Je to jednoduché. Všechen ten rodinný kolotoč rozjela informace, že táta se svou přítelkyní čeká dítě. Co to znamená pro naší rodinu? Závod o to, kdo to věděl první, kdo to může říct někomu, kdo to neví a užít si tak ten šok z jeho reakce.

Co to znamená pro mě? Že budu mít sourozence(kéž by to byl kluk. Sakra, potřebuju už bráchu!)a že musím hrát divadlo, že nic nevím, protože ségry mají takovou radost, když mi to mohou říct.