Valiho život ze všech stran

Dodnes si vzpomínám, když mi o tom klukovi vyprávěla moje bývalá kolegyně. „Je to mistr Evropy ve vodním slalomu, vážně, nekecám!“ Chrlila na mě se vším elánem. A já jen nevěřícně kroutil hlavou, protože jsem neměl vůbec tušení, o kom mluví. Jako bývalý sportovní novinář bych ho přece znal, přesvědčoval jsem sám sebe. Omyl, neznal. A víte co? Měla sakramentskou pravdu.

Víťa Přindiš! Toto jméno si pamatovat nemusíte, protože vám o něm jistě ještě pár řádek v životě povyprávím. Kde jsou časy, kdy jsem nevěřícně kroutil hlavou, kdo že to je a jak to, že ho neznám s takovými úspěchy na triku. A to nemluvím o tom, že jsem mu dlouhou dobu, i během našeho kamarádství, skálopevně říkal Prindiš. Jo, komolit jména umím.

Od vyprávění mé kolegyně utekla celá řada měsíců, během té doby mi ukazovala i jeho fotku. Bavili jsme se o něm v souvislosti s jeho rozchodem s její nejlepší kamarádkou. Všechno ale vzal čas, a to až do chvíle, než jsem sedl do letadla směr Rhodos. Osud tomu nechtěl a onen mistr Evropy seděl jen pár míst ode mě. Oba jsme cestovali sami na mezinárodní konferenci na tomto řeckém ostrově.

Při výstupu jsem se ho nenápadně zeptal, jestli náhodou není oním Víťou. Byl! A od té doby je v mém životě neskutečně zásadní postavou, ať to zní jakkoliv divně. Týden nekonečných večírků s konferencí v pozadí, zájezd do Amsterodamu s přenocováním ve vězení, úspěšný sázkařský den na Velké Pardubické s propitou cestou domu v jídelním voze za vyhrané sázky, prodloužená cyklojízda na 120 kilometrů. A to je jen zlomek toho, co člověk může po boku parťáka zažít za necelé dva roky.

Hodně lidí si ze mě dělá legraci, že když o někom mluvím, říkám: „To je jeden z mých nejlepších kamarádů.“ Jenže já to tak holt cítím. Víťa tam patří už jen tím, jak strašně si ho oblíbili všichni moji další kamarádi. Říkají mu slušňák, to mě vždycky pobaví při vzpomínkách na naše zážitky. Jedno se mu ale musí nechat, ve štychu mě nikdy nenechal. A když něco řekl, platilo to. Toho si u lidí tak vážím. Je tady vždycky, i když mu o to neřeknu. Na to mě dobře zná i za tak krátkou chvíli.

Vzpomínám si, když jsem se před pár týdny jel podívat na jeho závody. Nic horšího jsem za poslední roky nezažil. Když jsem se díval, jak se pouští kanálem branek dolu, byl jsem neskutečně nervózní. Kam se hrabou moje fotbalové zápasy, které mohu ovlivnit, důležité schůzky v práci, které mohu vést po svém. Tady jsem nemohl dělat vůbec nic, jen sedět, kousat si nehty, schovávat hlavu do dlaní a doufat v jeho schopnosti.

Každá branka byla jako nekonečná zkouška trpělivosti. Je to borec! To, co s lodí umí, klobouk dolů.

Nebudu vám lhát, když mu letos unikla kvůli jedné nepovedené jízdě olympiáda v brazilském Riu, bylo mi snad hůř, jak jemu. Tak strašně jsem mu to přál, protože na to zkrátka měl a má. V poslední době baví nejen sportovní svět zábavnými videi a články ze zákulisí svého sportu a života. I díky tomu se stal jednou z tváří olympijského parku na Lipně, kde budeme trávit značnou část srpna.

Vyplatí se ho sledovat, vážně! Je s ním sranda, a to i když ho neznáte a netušíte, co znamená být mistrem Evropy ve vodním slalomu, jako jsem to nevěděl já.

Už se jede v plném proudu!
https://www.youtube.com/channel/UC5h613Pq9UR4S4SM3tfbTiA