Valiho život ze všech stran

Tenhle článek je na jednu stranu poučný pro ty, kteří často nakupují a na druhou stranu pro ty, kteří nevěří lidem. Rada pro ty první z Vás: pozor na pokladní, a rada pro ty nedůvěřivé: ano, skutečně nikomu nevěřte.

Pamatuji si to moc dobře, stál jsem ve frontě v nejmenované prodejně Albert a najednou vidím, jak slečna pokladní(jestli jí bylo již osmnáct let, tak opravdu těšně)otřásá vší silou s pokladnou a říká nějakému pánovi: „Nejde to, je to zamčený, vidíte? Já už se tam nedostanu.“ Pochopil jsem, že ten pán právě zaplatil, ale asi dostal málo peněz nazpátek. Tak tam tak chudák stál, nedokázal jí to vysvětlit, protože byl cizinec a ona jen hrubě nadávala, ať odejde. Po chvíli vzal svého malého syna do náruče, do jedné ruky dal nákup a smutně odešel.

Bohužel a to mě opravdu dodneška mrzí, teprve po chvíli mi to všechno začalo dávat smysl. Ta mladá holka za pokladnou totiž naprosto nenápadně utrhla a zastrčila nějaký účet za pokladnu. Cizinec se totiž dožadoval alespoň svého účtu, který mu ona odmítla dát s tím, že na něj zavolá ochranku. Paní, která stála ve frontě přede mnou, upozornila pokladní na to, že tohle bude ten jeho účet a ukázala na ten, který vyčuhoval zpoza pokladny. To se jí ovšem nelíbilo a tak ten účet vzala a zmuchlala se slovy: „Ty účty jsou všechny stejný, to člověk už nenajde.“

Tehdy jsem odcházel docela rozmrzelý, viděl jsem toho pána jak odchází se svým synem v náručí a kouká do své ruky, kde jistě neměl tolik peněž, kolik měl mít. A ta holka za pokladnou se jen tiše usmívala s jeho zmuchlaným účtem v ruce. Myslela si, že když začne mlátit s pokladnou, že ho vyděsí a odežene ho a to se jí nakonec povedlo. Občas si člověk pozdě uvědomí, že měl něco udělat.