Říkají mi Rosťa
Víte, jak vznikají ty otřepané přezdívky fotbalistů? Jednoduše! To jste asi čekali, ale tak vám to stejně trošku přiblížím. Vždy je potřeba příjmení spoluhráče nějak zjednodušit, tak se například zkrátí: Novas(Novotný, či Novák), Sigi(Sigan), nebo se může prostě jen změnit jeho koncovka, abyste na něj mohli na hřišti lépe pokřikovat: Skálič(Skála), Klímič(Klíma), nebo Mertič(Merta).
No a už znáte mojí přezdívku? Cože?Vali? Ne, to není ono. To by bylo příliš jednoduché. Má přezdívka se totiž těmto pravidlům trošku vymyká. A to už jen tím, jak vznikla.
Stalo se tak dnes, 8.ledna 2009, na zahajovacím tréninku FC Zličín, kdy k nám do kabiny přišel předseda klubu, pravidelný čtenář mých stránek a pronesl svůj proslov.
„Hoši, doufám, že se vám v jarní části sezóny bude dařit stejně dobře, jako v té podzimní. A především doufám, že tu bude stejný zličinský duch a parta, jak o tom píše Rosťa.“ Všichni se na sebe začali podiveně dívat a předseda pokračoval. „Teď tady udělám sice trošku reklamu, ale kdo to ještě nečetl, tak Rosťa o vás kluci napsal moc pěkný článek na svých stánkách.“ V tu chvíli už bylo jasné, kdo se skrývá za tím tajemných oslovením Rosťa. Byl jsem to já a Valiho stránky.
Jak jednoduše a náhodně občas vznikne přezdívka. Jenže právě takové vám většinou zůstanou ze všech nejdéle. Tak uvidíme. Prozatím mi říkejte Rosťa, jinak mi totiž za celý trénink nikdo neřekl.
