Rocková tlačenice
Na hradeckém letišti právě vrcholil druhý den Rock for People, lidé v krásném počasí pobíhali mezi jednotlivými hudebními koncerty, nervózně pročítali v programech, zda-li jim festival nabízí ještě něco zajímavého než přijde vrchol, americká kapela The Offspring. Uznávám, že slovo vrchol není zrovna na místě a to už třeba jen proto, že samotní členové kapely jsou dávno za ním, přesto to byl jednoznačně největší tahák, který na návštěvníky v Hradci čekal.
V devět hodin začala na hlavní stagi hrát britská kapela Enter Shikari, na ní měl s hodinovou pauzou navázat americký „gigant“ se svými hity kolem "Pretty fly". Na vedlejším pódiu zatím vyplňoval hodinové čekání český "picaninny" Kryštof se svými hity kolem "Tramvaje", což pro mě opravdu nebylo a tak jsem zůstal věrně čekat u hlavní stage. Offspring už sice dávno nepatří mezi mé oblíbené 
kapely, jejich doba skončila v mých patnácti letech, přesto jsem je chtěl vidět a hlavně slyšet na vlastní uši(oči). Kamarádka Anet hrdě vydržela se mnou a tak jsme hodinu strávili přípravou na tlačenici. Ze začátku byl docela klid, jenže v dalších minutách se situace začala přiostřovat a já poprvé v životě poznal jakže se cítí rockový maniaci v hlavním kotli pod pódiem.
Naše výchozí pozice byla vcelku dobrá, deset metrů vpravo od pódia ve třetí řadě. Jo, kdyby se s tím tehdy Richard spokojil, měl by sice stále sluneční brýle, čisté boty a suché oblečení, ale přišel by o skvělý zážitek, o celoživotní trauma ze stísněných prostorů a hlavně o stárnoucí dědky z Offspring.
Dvacet minut do začátku jejich vystoupení / poloha: Richard čtvrtá řada, devět metrů vpravo od pódia/ Anet třetí řada, jedenáct metrů vpravo od pódia
Dostal jsem se do sku
pinky mladých kluků, kteří mezi sebou měli evidentně rozdělené role. Na rameno mi totiž vzdychal jejich vůdce, jméno sice dodneška nevím, ale nikdy nezapomenu na jméno jeho bojové strategie, jmenovala se Havran. Když jsem to slovo uslyšel zařvat do mého ucha poprvé, díval jsem se na noční nebe a hledal zmíněného ptáka, v tu chvíli se se mnou ale strhla dvacetihlavá lavina a já měl co dělat, abych se neocitl na kolenou. Dav mě podržel, stál jsem na svých a byl o několik centimetrů blíž pódiu. Jen Anet se mi začala pomalu ztrácet z dohledu.
Deset minut do začátku / poloha: Richard čtvrtá řada, šest metrů vpravo od pódia/Anet druhá řada, dvanáct metrů vpravo od pódia
Po několika zahlášení Havrana a následných masových manévrech, které vedly ke zlepšení mé pozice, jsem pochopil jeho princip. Vzhledem k tomu, že jsme byli na pravém křídle koncertního davu, naše heslo bylo logicky pojmenované po druhu ptactva a každým jeho vyslovením jsme strhli maximální snahu ostatních k tomu, vytlačit střed na levé křídlo a levé křídlo ven z areálu. Docela se nám to d
ařilo, každým útokem jsem byl o několik centimetrů blíže ke středu. Po pár minutách už jsem na Anet skoro ani neviděl.
Začátek koncertu / poloha: Richard šestá řada, tři metry vpravo od pódia neboli tři metry od středu/Anet první řada, třináct metrů vpravo od pódia
Koncert se pomalu blížil a já se svou bojovou skupinou byl stále blíže vytouženému středu pódia. Ještě to chtělo trošku vylepšit pořadové číslo své řady a mohl jsem rozdávat příručky, jak bojovat s davem na rockovém koncertu. Na to jsme ale v tu chvíli neměl ani pomyšlení, jen co totiž vystoupili před obecenstvo jednotliví členové kapely, strhlo se hotové peklo. V tu chvíli každý zapomněl na Havrany, kamarády, své přítelkyně, rodinné příslušníky, každého jen zajímalo, jak se co nejrychleji dostat do těsné blízkosti kapely. Během těchto manévrů jsem se ocitl na chvíli v přímém středu pódia a byl ve třetí řadě, v ten okamžik jsem ovšem na zemi uviděl dívku s klukem, vytáhl je zpět
mezi živé, podal bodyguardům, kteří podobné případy zachraňovali a s pokorou začal bojovat o co nejlepší pozici, neboli být co nejdál pódia a tomu šílenému davu.
Nakonec pro mě největším úspěchem bylo, že jsem se ocitl na úplném kraji davu, že jsem nalezl Anet a že jsem zůstal celý a zdraví. Rockové koncerty holt asi přenechám jiným náturám.
