Tátova brigáda
„Konečně kluk!“ Zaradoval se podle slov mamky taťky, když zjistil, že jeho čtvrté dítě nebude prvně holčička, ale dlouho očekávaný syn. Jak pěkně zněla všechna tyhle vyprávění, ovšem teprve před pár dny jsem zjistil, proč byl potomek mužského pohlaví v rodině tak toužebným „zbožím“. Je to totiž ideální pracovní síla na jeho nekonečné pracovní projekty.
„Sežeň si nějakého kamaráda a přijď zítra do Revoluční,“ první slova tátova pozvání zněla docela přívětivě, zvlášť když tahle ulice je přímo v historickém centru Prahy. To jsem ovšem ještě netušil, co nás čeká. Jistě bych mohl být již z předchozích podobných akcí zvyklý a připravený na všechno možné, tohle jsem ale nečekal.
Tátovi brigády na jeho rozestavěném rodinném domku a
také občasnou výpomoc v jeho kanceláři jsem bral, co ale přichystal tentokrát, to bylo něco. Nerad bych tu ohrnoval nad jakoukoliv prací nos, ale o tuhle luxusní brigádu se s vámi prostě musím podělit.
„Pojďte za mnou!“ Rozkázal dělník celý zaprášený a špinavý, když právě zbíhal schody do temného sklepa v podloubí historického domu na Starém Městě. „Tak tady to je pánové, prosím,“ ukázal s úsměvem na temnou místnůstku, kde končila kanalizace místního domu. Po chvilce nám přinesl štětce, barvy, my nasadili nejhorší oblečení co jsem doma našel a mohlo se zač
ít. Po chvilce nám už ani nevadilo, že nám vlasy nešedivý hrůzou, ale barvou, kterou jsme barvili vařící trubky a že se zdi každé tři minuty otřásají od projíždějícího metra. Prostě jsme zatli zuby, neustále se té situaci smáli a pomohli taťkovi. Uvidíme, co si pro svého jediného syna přichystá příště. Mám se na co těšit.
