Valiho život ze všech stran

Bylo to vlastně úplně normální obyčejné pondělí. Jel jsem do Pardubic na pár přednášek, večer jsem pokračoval na trénink a po něm domů. Nic víc, nic míň, přesto mi tento den obohatily dvě situace, které nevyšli z mé přehnané fantazie, ale mé přehnané všímavosti.

Ta první příhoda je z vlaku. České dráhy se v posledních měsících pod novým vedením snaží co nejvíce a hlavně co nejrychleji zvýšit svou pověst a dbá na to také vlakový personál. A jak je vidět z následujícího textu, pravidlo: "jeden za všechny a všichni za jednoho" jim není vůbec cizí.

Sednul jsem si do prvního prázdného kupé, jak rád jezdím ranním vlakem(v 6:33h.)úplně sám, nikým nerušen, jenže tentokrát si ke mně přisedl starší pán. Byl jsem na něj docela naštvaný, ale to jen do chvíle než předvedli s průvodčím dokonalou divadelní scénku.

Průvodčí: "Dobrý den, jízdenky předložte prosím"

Cestující: "Jestli můžu, chtěl bych Vám jen říct, že záchodky jsou pěkne špinavé!"

P: "Opravdu? To není možné, tady před každou jízdou chodí uklidová četa a před chvilkou jsme vyjeli z konečné."

C: "No, to je samozřejmě možné, ale já Vám říkám, že ty záchody jsou, když to řeknu slušně, mokré."

P: "Chcete tím říct, že jsou jako, když to řeknu trošku jinak, počůrané?"

C: "Jo, někdo se tam prostě pochcal."

P: "Tak to jedině, že se někdo netrefil, jinak si to neumím představit."

C" "Nejspíš to tak bude, ale tak to se nedá nic dělat, použiju ty druhé."

P: "Tak se nezlobte, za úklidovou četu bych dal ruku do ohně, opravdu svou práci dělají poctivě."

Chtěl jsem povstat a dlouhým a nikým nepřerušovaným aplausem oba vyprovodit ze scény. Nakonec se to obešlo jen s odchodem herců z jeviště. Průvodčí pokračoval ve své kontrolní cestě vlevo a "můj spolucestující" se vydal na stranu druhou, využít wc.

Tečku za tímto představim udělal nakonec sám průvodčí výkřikem o několik minut později: "No fůj, to snad není možné, které prase?!." asi objevil místo činu. Dál už jsem se věnoval hezčím představám..

Malé oživení cestou do školy bylo docela vtipné. Když jsem se odpoledne vrátil do Prahy, tak jsem pro změnu využil služev Dopravního podniku pražského a nenapadlo mě nic lepšího než poslouchat jak si cizí lidé povídají. Vlastně to ani moc nešlo přeslechnout. Přímo pode mnou totiž seděla malá světlovlasá holčička nejspíše se svým tátou. Jedla si spokojeně zmrzlinu, když v tom vykřikla:

"Co by se stalo, kdyby nebyly včely a vosy?

Tatínek se zdál připraven na neobvyklé dotazy své dcery a bleskově spustil: "Kdyby nebyly včely a vosy, tak bychom nebyli ani my."

Ta naprosto nevinná holčička se na chvilku zamyslela, dál si spokojeně užívala zmrzliny a po chvíli uzavřela krátký rozhovor s taťkou jednoznačným konstatováním:

"Takže když zabijeme všechen tento špatný hmyz, tak nebude nic!" a máš to táto:-)