Valiho život ze všech stran

Na hovna jako obhajující tým, se na hřiměždickém trávníku proháněl ve stejném složení jako v loňském vítězném roce, pouze jeho sestavu doplnil Mára. Díky tomuto posílení jsme nemuseli celý turnaj odehrát bez jediného střídání jako loni.

Toho jsme dokázali náležitě využít hned v základní skupině, kterou jsme vyhráli drtivým způsobem bez ztráty bodu. To, že se naše skupina ukázala jako ta silnější, potvrzuje fakt, že v konečném pořadí turnaje skončili na prvních třech místech výhradně týmy z naší skupiny.

V play off jsme začali čtvrtfinálovou jízdu proti čtvrtému celku z druhé skupiny a zvítězili v pohodě 4:0. V těchto fázích turnaje se však na nás již začala projevovat únava z přehnaného alkoholu v krvi, smažených sýrů, klobás a dalších dobrot, které jsme strávili během několika minutových pauz.

Poté už šlo do tuhého, mezi nejlepšími čtyřmi jsme narazili na druhý celek z naší skupiny, který jsme porazili v základní skupině 6:3. Tentokrát to byl však boj o každý metr na hřiště. To odnesl Sáma hned několika ostrými zákroky, díky nimž jsme hráli několikrát přesilovku (za ostrý faul následovala žlutá karta a vyloučení potrestaného na 1 minutu). Po základní hrací době byl stav 2:2 a šlo se na penalty. V nich bych bohužel šťastnější soupeř a radoval se z postupu do finále. Naší unavenou a zklamanou čtyřku čekal „hořký“ boj a o bronz.

V něm jsme se utkali s našimi loňskými finálovými soupeři a zápas po divoké přestřelce, ve které jsme  vedli už 4:1, skončil 4:4 a šlo se opět na penaltový rozstřel. Tento zápas jsme navíc odehráli už pouze ve třech, stejně jako loňský ročník, protože Mára dostal „slušnou pecku“ do oka. Penalty tentokrát dopadli lépe pro náš tým Na hovna a tak jsme si opět po roce odvezli z Hřiměždic jeden z pohárů.

Sestava: Sáma, Kunde, Vali, Mára