Valiho život ze všech stran

Jako předehru velkého zápasu s Turky jsme nastoupili k závěrečnému utkání jarní sezóny Hanspaulské ligy a to proti týmu Alvarez, který měl před tímto zápasem stejně bodů jako my a pohyboval se ve středu tabulky.

Hrálo se pískovém hřišti Junioru, které máme zapsané jako třetí variantu domácího hřiště(proč to nejvzdálenější a nejšílenější hřiště, na to se ptejte kapitána Žida), každopádně podle také průběh zápasu vypadal. Hosté se od prvních minut postavili před vlastní branku a jen stěží vystrkovali útočné choutky. S tím se náš kombinační styl těžce vyrovnával, přesto jsme se na těžkém terénu snažili dostat co nejčastěji do koncovky a nakonec se díky typické akci Sáma-Gregi dostali do vedení.

To jsme museli horko těžko bránit ve druhém poločase, kdy soupeř přidal na obrátkách a vytvořil si několik pološancí, které ovšem Jeníka v brance naohrozili. Jedinou opravdu výraznější šanci měl Alvarez těsně před koncem zápasu, kdy míč kopíroval brankovou čáru, jenže v poslední chvíli Žid zázračně míč vyhlavičkoval na roh a to i za cenu zranění, které mu mohl nohou způsobil důrazný dorážející hráč. Žid si tedy schoval nejdůležitější fotbalový zákrok na úplný závěr sezóny a my tak ukončili první rok v malé kopané vítězstvím.

V zápase jsme poprvé měli k dispozici oba hlavní brankáře, Jeniíka a Kubu. Oba se do branky postavili na jeden poločas a s přehledem udrželi čistě konto. Větší práci s ním měl Jeník, který chytal druhou půli a to se hosté do šancí dostávali častěji. Na zápas také přinesl Kunťos dva keleny, takže jsme měli dostačující zdravotní vybavení, které hned bylo využito při nešetrném zákroku na Gregiho.

Pochvalu si v tomto zápase zaslouží celý tým, který dorazil v hojném počtuy, že bychom mohli postavit hned dva tým, ale také proto, že to nikdo nezabalil a makal, i přesto, že postup byl dávno ztracen. Tak snad za půl roku!